Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 4761/2018-II, ze dne 28. 5. 2019:
Z důvodu dědické nezpůsobilosti nastupuje při dědění ze závěti náhradní dědic, jestliže jej zůstavitel povolal; při dědění podle dědické smlouvy může nastoupit náhradník, jestliže se na tom smluvní strany dohodly. Nebyl-li zůstavitelem povolán náhradní dědic, přiroste uvolněný podíl z dědění vyloučeného závětního dědice těm závětním dědicům, kteří byli povoláni bez podílu; jinak se stane předmětem zákonné posloupnosti (např. nejsou-li zde žádní závětní dědicové bez určení podílu). V případě zákonné posloupnosti se uplatní princip reprezentace nebo postup do vzdálenější třídy dědiců [srov. Fiala, R., Drápal, L. a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475–1720). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2015, str. 37].
V projednávané věci se žalobkyně domáhá určení, že jí svědčí, jako náhradní dědičce ze závěti, dědické právo po zůstavitelce, neboť univerzální závětní dědic (žalovaný) je dědicky nezpůsobilý z důvodu spáchání činu povahy úmyslného trestného činu, kterého se dopustil vůči zůstavitelce za jejího života.
Občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 jednak konkretizoval a rozšířil důvody dědické nezpůsobilosti dříve upravené v zákoně č. 40/1964 Sb., občanském zákoníku, jednak dřívější důvod „kdo se dopustil úmyslného trestného činu…“, nově formuloval: „kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu…“; tato formulace by měla odstranit především pochybnosti, zda i osoby trestně neodpovědné, ať již z důvodu svého věku (v době spáchání činu nedovršily patnáctý rok věku), nebo z důvodu své nepříčetnosti (pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohly rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání), jsou z dědění vyloučeny. Odlišně je upraven také okruh osob, proti kterým směřuje konkrétní čin, a prominutí (odpuštění) závadného chování, které způsobilo dědickou nezpůsobilost, zůstavitelem. Zatímco dřívější úprava v tomto směru počítala kromě zůstavitele a jeho manžela pouze s rodiči zůstavitele nebo jeho dětmi a umožňovala odpuštění, aniž by byl stanoven způsob takového odpuštění (z toho bylo judikaturou dovozováno, že se tak může stát i konkludentně), nová právní úprava (o.z.) rozšířila tento okruh osob (kromě zůstavitele a jeho manžela) také na zůstavitelovy předky a jeho potomky a zakotvila výslovný projev vůle zůstavitele k prominutí činu, jehož se ve vztahu k němu nebo k vyjmenovaným osobám potencionální dědic dopustil (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2018, sp. zn. 21 Cdo 5238/2017, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 10. 2018, sp. zn. 21 Cdo 754/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 4. 2019, sp. zn. 24 Cdo 614/2019).
Námitky žalovaného, že dědicky nezpůsobilé nemohou být osoby, které nejsou trestně odpovědné z důvodu, že čin spáchaly v nepříčetnosti, a tedy nenaplnily subjektivní stránku skutkové podstaty trestného činu (zavinění), a že soud prvního stupně si měl otázku, zda se dopustil vůči své matce činu povahy úmyslného trestného činu, posoudit sám jako otázku předběžnou, neboť „v trestním řízení, které bylo vůči němu vedeno“ nebyl vydán žádný „odsuzující rozsudek“, neshledal dovolací soud důvodnými. Lze sice přisvědčit tomu, že nebylo-li v „trestním řízení vedeném proti žalovanému“ vydáno rozhodnutí o tom, že byl spáchán trestný čin a že jej spáchal žalovaný, není soud jiným rozhodnutím ve smyslu ustanovení § 135 o.s.ř. vázán, nicméně žalovaný v projednávané věci již odhlíží od skutečnosti, že soud prvního stupně (a rovněž soud odvolací v rámci doplnění dokazování) si provedením několika důkazů, listinných i výpověďmi svědků, otázku, zda žalovaný spáchal vůči zůstavitelce čin povahy úmyslného trestného činu ve smyslu ustanovení § 1481 o.z., sám posoudil a na základě hodnocení provedených důkazů a z toho vyplývajících skutkových zjištění dospěl k závěru, že se žalovaný takového činu dopustil. Vycházel přitom zejména ze spisu Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územní odbor Kolín, sp. zn. KRPS 419084/TČ-2014-010471, ze spisu Okresního soudu v Kolíně, sp. zn. 24 Nt 2003/2015 (o uložení ochranného léčení žalovaného) a výpovědí jak účastníků řízení, tak i několika svědků.
Ohledně námitky nedostatku zavinění (ve formě úmyslu) žalovaného z důvodu jeho nepříčetnosti při spáchání činů vůči zůstavitelce se dovolací soud ztotožňuje s názorem odvolacího soudu, že změna důvodů dědické nezpůsobilosti, účinná od 1. 1. 2014, má za následek právě to, že dědicky nezpůsobilou může být i osoba trestně neodpovědná, a to i pro nedostatek příčetnosti v době spáchání činu. Okolnost, že žalovaný se činů dopustil ve stavu, ve kterém byly jeho rozpoznávací schopnosti podstatně snížené a schopnosti ovládací zcela vymizelé, je relevantní „pouze“ pro jeho trestněprávní odpovědnost posuzovanou podle ustanovení trestního zákoníku. Z pohledu práva občanského, resp. v posuzovaném případě práva dědického, je nutné, aby si soud jeho činy posoudil podle ustanovení občanského zákoníku (tj. ustanovení § 1481 o.z.), a sám, aniž by byl vázán rozhodnutím o zastavení trestního stíhání žalovaného, vyhodnotil, zda je čin, kterého se žalovaný dopustil, důvodem pro jeho vyloučení z dědického práva po zůstavitelce. V projednávané věci zůstavitelka sama podala na žalovaného trestní oznámení, když se vůči ní dopustil násilných činů poté, co se (zjevně úmyslně) přivedl do stavu nepříčetnosti požitím alkoholických nápojů. I přesto, že soudy ve sporném řízení nebyly ve smyslu ustanovení § 135 o.s.ř. vázány rozhodnutím vydaným v trestním řízení, nelze pominout, že trestní stíhání bylo zastaveno z důvodu nepříčetnosti žalovaného v době spáchání činů, tedy že žalovaný byl trestně stíhán důvodně, a že bylo-li následně vydáno rozhodnutí o uložení ambulantního ochranného léčení protialkoholního, bylo vydáno z důvodu, že žalovaný nebyl trestně odpovědný pro nepříčetnost a současně byl jeho pobyt na svobodě (pro činy, kterých se dopustil a pro něž bylo trestní stíhání zahájeno) pro společnost nebezpečný (srov. § 99 trestního zákoníku). Neodpustila-li výslovně zůstavitelka žalovanému činy, jichž se vůči ní dopustil, nelze dospět k jinému závěru, než že se žalovaný stal z výše uvedených důvodů dědicky nezpůsobilým ve smyslu ustanovení § 1481 o.z.
