Rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové, sp. zn. 14 C 122/2020, ze dne 26. 1. 2022:
Žalobkyně tvrdila, že trestný čin, kterého se dopustila, byl zůstavitelkou prominut, žalobkyně přitom neuvedla, kdy konkrétně mělo k odpuštění dojít. V průběhu řízení nebylo provedenými důkazy prokázáno, že zůstavitelka projevila svoji vůli spočívající v odpuštění trestného činu. Takový projev vůle nebyl zaznamenán za účinnosti obč. zák. ani za účinnosti o. z. [ulice] právní úprava přitom vylučuje konkludentní jednání zůstavitele, kterým by odpustil jednání obsažené v § 1481 o. z. Podle důvodové zprávy k o. z. jde o reakci na poznatky z praxe, která v některých případech dospěla k závěru, že tu dědická nezpůsobilost není, s odkazem na faktické chování zůstavitele, třebaže interpretace takového chování je značně sporná a podsouvá mrtvému vůli, kterou zjevně neměl. V souzené věci je zcela nepochybné, že se žalobkyně vůči zůstavitelce dne [datum] dopustila skutku, jenž má znaky úmyslného trestného činu. Z provedeného dokazování je navíc zcela zřejmé, že ač zůstavitelka souhlasila s podmíněným zastavením trestního stíhání, tak tento skutek žalobkyni neodpustila, respektive její jednání nenaplňuje znaky prominutí ve smyslu § 1491 o. z. ani § 469 obč. zák.
