Usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 13 Co 61/95-36, ze dne 28. 2. 1995:
Podle § 140 odst. 3 OSŘ v řízení o dědictví platí odměnu notáře a jeho hotové výdaje dědic, který nabyl dědictví, jež není předluženo; je-li dědiců několik, platí tyto náklady podle vzájemného poměru čisté hodnoty jejich dědických podílů. V ostatních případech platí tyto náklady stát. Podle § 38 odst. 1 OSŘ soud pověří notáře, aby jako soudní komisař za odměnu provedl úkony v řízení o dědictví, přičemž podle odst. 3 tohoto ustanovení se tyto úkony považují za úkony soudu.
Z uvedených ustanovení vyplývá, že odměnu notáře jako soudního komisaře ve všech případech, kdy zákon výslovně nestanoví, že ji platí dědic, platí stát z rozpočtových prostředků okresního soudu, neboť notář jako soudní komisař provádí úkony v řízení o dědictví z pověření soudu a je tedy z tohoto důvodu ve vztahu k okresnímu soudu a nikoli k jinému státnímu orgánu. Takto je tomu i v případě, že majetek zůstavitele připadl podle § 462 ObčZ státu; stát zde nemá postavení dědice.
