Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1144/2016, ze dne 30. 3. 2017:
Rozhodnutí odvolacího soudu je v otázce, zda lze za dědice pojištěného ve smyslu ustanovení § 51 odst. 3 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě (ve znění do 31.12.2013), považovat stát, kterému dědictví po pojištěném připadlo jako odúmrť podle ustanovení § 462 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31.12.2013, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.3.2017, sp. zn. 21 Cdo 1144/2016, kterým bylo dříve v projednávané věci rozhodnuto a ve kterém byl vyjádřen závazný právní názor, že pojistné plnění ze smlouvy o životním pojištění uzavřené pojištěným (zůstavitelem) není předmětem dědického řízení a stát na ně z titulu odúmrti nemá právo, nebyl-li určen jako obmyšlený, a dále také i v poměrech současné právni úpravy judikatorní závěry vyjádřené např. v rozhodnutí býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 26.4.1930, sp. zn. R I 58/30, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího soudu – Vážný, pod č. 9864; rozhodnutí býv. Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 29.9.1967, sp. zn. 4 Cz 100/67, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 9, ročník 1968; rozsudku býv. Nejvyššího soudu SSR ze dne 17.5.1972, sp. zn. 1 Cz 53/72, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 16, ročník 1973,neborozsudku býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 31.5.1984, sp. zn. 4 Cz 25/84, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 18, ročník 1988] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
