Rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci sp. zn. 2 C 98/2018, ze dne 30. 4. 2021:
Pokud jde o právní posouzení, vychází soud z ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen OZ), kdy tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. K právnímu jednání sepisu listiny označené Má poslední vůle ze dne 3. 1. 2017 dochází tedy za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb.
Podle ustanovení § 581 OZ není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která jej činí neschopnou právně jednat.
Duševní poruchou, která činí osobu neschopnou právně jednat je takový duševní stav, ve kterém nemůže jednající rozeznat obsah a podstatu svého jednání. V každém případě se musí jednat o stav mysli, který vylučuje svobodnou tvorbu vůle, respektive vylučuje nebo značně omezuje schopnosti intelektuální (schopnost posoudit následky svého jednání) a schopnost určovací (své jednání ovládnout) – ([příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení] a kol.). Mezi poruchou a právním jednáním v ní učiněným musí být příčinná souvislost. Každý člověk odpovídá za své jednání, je-li sto posoudit je a ovládnout (§ 24 věta první OZ). K posouzení neplatnosti právního jednání učiněného v duševní poruše postačuje, aby ovládací a rozpoznávací schopnosti jednajícího byly podstatně sníženy, a tudíž nemusí být zcela vymizelé (viz. např. rozsudek NS ČR ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. [spisová značka]). Ke dni 3. 1. 2017 byl posuzován stav právního jednání zůstavitelky [jméno][příjmení], který byl označen jako Má poslední vůle. Nutno bylo najisto postavit, zda pořizovatelka tohoto právního jednání tak činila v duševní poruše a v případě, že ano, zda její ovládací (určovací) a rozpoznávací schopnosti (posoudit následky svého jednání – rozumové, rozeznávací, intelektuální schopnosti) byly podstatně sníženy, zda byla schopna ovládnout své jednání a rozpoznat v rámci tohoto svého jednání i jeho následky. V tomto směru bylo provedeno dokazování, kdy soud vychází z výpovědí svědků, jak je výše uvedeno, kteří popisovali chování a jednání [jméno][příjmení] a ze závěru znaleckého posudku, který je výše citován. Žalobce posuzoval stav [jméno][příjmení] tak, že byla v pořádku, schopna i pohybu, avšak další výpovědi s tímto nekorespondují. Zejména je nutno podotknout, že žalobce od roku 2015, jak sám uvedl, přestal trvale žít na adresa [adresa], pouze tam docházel, tudíž jeho schopnost zažít ve větším rozsahu chování a jednání [jméno][příjmení] bylo omezeno. Závěry znaleckého posudku, kdy znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků (§ 125, § 27 o.s.ř.), který soud hodnotí jako jakýkoliv jiný důkaz v souladu s ustanovením § 132 o.s.ř., se liší od dalších provedených důkazů v tom směru, že odborné závěry, které znalecký posudek obsahuje, nepodléhají hodnocení soudem podle zásad uvedených v ustanovení § 132 o.s.ř. Soud se zabývá a hodnotí přesvědčivost posudku, a to co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logickému odůvodnění jeho závěru a souladu s ostatními provedenými důkazy. V tomto směru má soud za to, že znalecký posudek, který byl doplněn výpovědí znalkyně, je ve svých závěrech náležitě odůvodněn a závěry jsou podloženy obsahem nálezu posudku a závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů. Posudek je logicky odůvodněn, závěry znaleckého posudku pak byly potvrzeny i při výpovědi znalkyně (rozsudek NS ČR sp. zn. [spisová značka], rozsudek NS ČR sp. zn. [spisová značka]). Znalkyně vycházela z dostupných materiálů, které získala, vyhodnotila a dospěla k popsaným závěrům. Věcnou správnost odborných závěrů nemůže soud přezkoumávat. Soud nedoplnil dokazování o výslech MUDr. [příjmení] a předložení zdravotnické dokumentace zůstavitelky [jméno][příjmení], kterou vedl MUDr. [příjmení], neboť to považoval za nadbytečné, když dokumentace byla k dispozici znalkyni pro účely vypracování znaleckého posudku, a podle názoru soudu vyjádření praktického lékaře by ve srovnání se závěry znaleckého posudku na věci nic změnit nemohlo. Taktéž nadbytečným se jevilo zpracování grafologického posudku k vyjádření se k osobnosti zůstavitelky s poukazem na závěry znaleckého dokazování. Soud s poukazem na výše uvedené pak dospívá k závěru, že zůstavitelka [jméno][příjmení], [datum narození], zemřelá 22. 1. 2018, ke dni 3. 1. 2017 nebyla z důvodu duševní poruchy schopna právně jednat. V tomto směru neobstojí ani možnost jednání posuzované osoby v tzv. světlých okamžicích, jež jsou známým jevem u duševních poruch, ale jak bylo znalkyní uvedeno, lidé v obrazu dementního syndromu mají chvíle, kdy jsou schopni nějakým způsobem, mít tzv. světlejší chvilky, což jim nebrání v sepsání textu, sestavení věty (Schopnost četby a psaní je možno vyšetřit u žijících pacientů. V tomto konkrétním případě to možné nebylo.). Není to výpovědní však v kontextu syndromu demence, neboť tyto dovednosti jsou pouze ostrůvkovité, různorodé, u různých lidí. Protože právní jednání je shledáno soudem za neplatné, soud žalobu na určení spoluvlastnického podílu k přesně specifikovaným nemovitostem zamítl. Pokud žalovaní namítali, že žalobce nemohl se svého nároku domáhat žalobou podle § 80 občanského soudního řádu s argumentací, že by se v podstatě rozhodovalo o dědictví, uvádí soud, že žalobce nebyl účastníkem dědického řízení po zůstavitelce [jméno][příjmení], narozené [datum], zemřelé 22. 1. 2018, a podle názoru soudu svého nároku by neměl šanci se i jiným způsobem než určovací žalobou, domoci. Jen úspěšné rozhodnutí o jím podané žalobě by totiž založilo možnost zápisu vlastnického práva do veřejného seznamu.
