Rozsudek Okresního soudu v Karviné sp. zn. 24 C 112/2019, ze dne 30. 1. 2023:
Okresní soud vázán právními závěry odvolacího soudu aplikoval na zjištěný skutkový stav shora citovaná ustanovení občanských zákoníků. Notářským zápisem [spisová značka] ze dne 7. 12. 1995 bylo prokázáno, že zůstavitelka [jméno][příjmení] vydědila žalobce a všechny jeho potomky z důvodu, že po dobu více jak 3 let o ni neprojevoval zájem, který by jako potomek projevovat měl, přes její špatný zdravotní stav zůstavitelce neposkytoval žádnou pomoc ani péči a ve vztahu k ní a k jejímu majetku se zachoval zavrženíhodným způsobem. Listinu o vydědění ve formě notářského zápisu obsahující důvody vydědění soud shledal jako platnou (§ 469a odst. 3 obč. zák.). Dále se soud zabýval důvody vydědění. Nebylo prokázáno, že by žalobce neposkytoval zůstavitelce potřebnou pomoc. Z výslechů svědků [jméno][celé jméno svědka], [celé jméno svědkyně] a [jméno][celé jméno svědkyně] bylo zjištěno, že zůstavitelka byla soběstačná, sama si obstarávala nákupy, o žádnou pomoc spojenou se zdravotním stavem nežádala. Za situace, že zůstavitelka pomoc nevyžadovala, nelze vydědění pro její neposkytnutí shledat jako důvodné. Nebylo ani prokázáno, že by se žalobce vůči zůstavitelce či jejímu majetku zachoval zavrženíhodným způsobem, když Svědci [jméno][jméno][celé jméno svědka], [jméno][celé jméno svědka][celé jméno svědka] vypověděli, že žádné negativní chování vůči zůstavitelce či jejímu majetku ze strany žalobce nikdy nezaznamenali (nutno dovodit, že ani v době před vyděděním). Nebylo ani zjištěno, že by žalobce byl odsouzen pro trestný čin. Lze uzavřít, že důvody vydědění podle § 469a odst. 1 písm. a), c) a d) obč. zák. ani podle § 1646 odst. 1 o. z. nebyly naplněny.
Naproti tomu důvod vydědění spočívající v (trvale) neprojevovaném opravdovém zájmu, který by (jako potomek) projevovat měl, považuje soud za naplněný. Výslechy svědků bylo prokázáno, že žalobce navštěvoval zůstavitelku vždy o svátcích, jednou, dvakrát ročně, jejich vztah byl dobrý, nekonfliktní, vozil jí dárky, avšak jednalo se o období po roce 1994, popř. o období blíže neurčené. Bylo prokázáno, že žalobce odjel v roce 1989 do Německa za prací a poprvé se vrátil v roce 1994. Pro posouzení důvodnosti vydědění bylo nutno zkoumat stav v období před prohlášením o vydědění, tedy v období před datem 7. 12. 1995. V tomto období, a to od roku 1989 do roku 1994, tedy po dobu pěti let, žalobce zůstavitelku nenavštívil. Skutečnost, že žalobce si v tomto období zařizoval práci v Německu, a proto zůstavitelku nemohl navštívit, soud sice považuje za významnou, jako důvod pro neplatnost vydědění ji však neshledal. Objektivně žalobci nic nebránilo (např. délka cesty či omezená možnost cestování přes hranici, jak tomu bylo před r. 1990) zůstavitelku, byť bez doprovodu rodiny, navštěvovat. Svědky bylo prokázáno, že zůstavitelka o návštěvy syna a zejména nejstaršího vnuka stála, měla stále u sebe jejich fotky, se kterými se chlubila. Žalobce neuvedl žádné konkrétní důvody, které by mu bránily navštívit zůstavitelku v uvedeném období, než zařizování práce v cizině, popř. školní docházka syna. Za trvalost ve smyslu § 469a odst. 1 písm. b) občanského zákoníku 40/1964 Sb. možno považovat dobu delší tří let. Tato podmínka (trvalost) pro platnost vydědění není s ohledem na § 3072 nyní platného občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) ve spojení s § 1646 odst. 1 písm. b) nyní platného občanského zákoníku potřebná (ačkoliv určitá doba nezájmu potomka se obecně předpokládá a musí být splněna). Za stavu, že byl dán alespoň jeden z důvodů vydědění, a to, že o zůstavitelku žalobce neprojevoval opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, je nutno vyhodnotit vydědění učiněné zůstavitelkou notářským zápisem [spisová značka] ze dne 7. 12. 1995 jako platné. Soud proto žalobu na určení, že žalobce je dědicem zůstavitelky [jméno][příjmení], narozené dne [datum], posledně bytem [bydliště], zemřelé dne [datum], zamítl.
