Usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 777/20, ze dne 31. 3. 2020:
Stěžovatelka ovšem namítá, že přestože bylo napadeným usnesením okresního soudu zastaveno dědické řízení po zůstaviteli, stalo se tak v rozporu s právní úpravou. Okresní soud totiž zcela pominul, že alespoň 4 roky před vydáním napadeného usnesení bylo toto aktivum pozůstalosti soudu a pověřenému soudnímu komisaři známo a mělo být jako nově objevený majetek zůstavitele pojato do likvidační podstaty dědictví a mělo vést k pokračující likvidaci předmětného dědictví. S tímto aktivem (pohledávkou zůstavitele za dlužníkem ve výši 180 000 Kč) však nebylo naloženo jako s likvidační podstatou, a proto nedošlo ani k jejímu zpeněžování. Za tohoto stavu pak stěžovatelka hovoří o nedokončení dědického řízení.
Ppokud stěžovatelka namítá, že s pohledávkou zůstavitele za dlužníkem mělo být naloženo jako s likvidační podstatou v rámci dědického řízení, je třeba tuto námitku vyvrátit právě závěry okresního soudu, podle něhož nebyla existence pohledávky zůstavitele za dlužníkem ke dni úmrtí zůstavitele prokázána. Za této situace je pak nanejvýš zřejmé, že neprokázaná pohledávka nemohla být zahrnuta do aktiv dědictví, a tedy ani zpeněžena v rámci později nařízené likvidace dědictví.
