Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2559/2008, ze dne 26. 10. 2009:
Vzhledem k tomu, že dědic neznámý, případně dědic neznámého pobytu, se v důsledku postupu ve smyslu ustanovení § 468 obč. zák. neúčastnil původního dědického řízení („nepřihlíželo“ se k němu) a jeho opatrovník v tomto řízení nebyl oprávněn k hmotněprávním úkonům, jinak náležejícím dědici-účastníkovi dědického řízení, nepromlčí se právo tohoto dědice (je-li potomkem zůstavitele) dovolat se podle ustanovení § 479 obč. zák. neplatnosti závěti zůstavitele, dokud neuplyne rok po tom, kdy se o svém v úvahu přicházejícím dědickém právu dozvěděl (srov. § 113 obč. zák.). Tento závěr však – logicky – nic nemění (nemůže měnit) na již shora vysvětlené premise promlčitelnosti práva oprávněného dědice na vydání dědictví; s tříletou promlčecí dobou, jejíž počátek se pojí s právní mocí usnesení o dědictví (srov. § 485 a násl. a § 105 obč. zák.).
