Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1156/2015, ze dne 7. 8. 2015:
Rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska závěru o nedůvodnosti vydědění žalobce zůstavitelem P. V., zemřelým dne 4.10.2010, podle ustanovení § 469a odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění účinném do 31.12.2013), v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. například rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9.8.1996, sp. zn. 6 Co 10/96, uveřejněný ve Sbirce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 23, ročník 1998, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.9.1997, sp. zn. 2 Cdon 86/97, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 21, ročník 1998, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.4.2000, sp. zn. 21 Cdo 2568/99, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.1.2004, sp. zn. 30 Cdo 2214/2002, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 6, ročník 2005, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.5.2007, sp. zn. 21 Cdo 688/2006, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8, ročník 2008, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.5.2015, sp. zn. 21 Cdo 4512/2014) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
