Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 5375/2007, ze dne 29. 1. 2009:
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 6.6.2007, č.j. 26 Co 104/2007-304, připustil změnu žaloby na určení, že žalobci jsou dědici po zůstavitelce a k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 28.6.2007, č.j. 26 Co 104/2007-312, usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 14.12.2007, č.j. 10 C 104/2000-289, změnil a žalobě vyhověl; současně žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Trutnově na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 16.061,- Kč dále žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 2.000,- Kč a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že „dospěl-li okresní soud k závěru, že zůstavitelka v době sepsání závěti neuměla číst a psát, je nutno přisvědčit okresnímu soudu, že tyto závěry z provedených důkazů vyplývají“; že „kdyby zůstavitelka skutečně uměla číst a psát, je nutné předpokládat, že by této své schopnosti alespoň čas od času využila“; že „je obecnou zkušeností, že každý gramotný člověk má alespoň občas potřebu učinit si nějakou písemnou poznámku“; že „po zůstavitelce se však žádný takový písemný materiál nezachoval“; že „skutečnost, že bylo nalezeno jen několik samostatných, do věty nesložených slov, je dalším nepřímým důkazem toho, že zůstavitelka v době předcházející sepsání závěti skutečně psát neuměla“; že „i když je nutno předpokládat, že si kdysi tuto schopnost osvojila (jak vyplývá z jejích někdejších školních vysvědčení), je namístě závěr, že ji v průběhu dalšího času ztratila“; že „jestliže zůstavitelka neuměla v době pořízení závěti formou notářského zápisu číst a psát, mohl být notářský zápis sepsán pouze za účasti dvou svědků (§ 65 odst. 1 zákona č. 358/1992 Sb.)“; že sporná „závěť však byla podepsána pouze za přítomnosti notáře, jde tedy o právní úkon, u něhož nebyla dodržena zákonem požadovaná forma a žalovaný se nemohl stát dědicem, neboť své dědické právo opírá o neplatnou závěť“; že „dědici jsou naopak žalobci, kteří vstupují do dědického práva ze zákona jako dědici tzv. třetí skupiny ve smyslu § 475 obč.zák., když žalobkyně a) je sestrou zůstavitelky, žalobkyně b) její neteří a žalobce c) jejím synovcem“
Při zřízení závěti je nutno dbát všech náležitostí, které zákon vyžaduje pro platnost jakéhokoli právního úkonu, a vedle toho i náležitostí zvláštních vztahujících se k projevu vůle pro případ smrti. Zpřísněné požadavky jsou odůvodněny tím, že závěť se uplatní až v době, kdy už ten, kdo ji pořídil, nebude naživu a kdy už nebude možno jeho prostřednictvím zjistit, zda vůbec zamýšlel závěť zřídit a co v ní sledoval. Všem druhům závěti je proto společný požadavek písemné formy a uvedení dne, měsíce a roku, kdy byla zřízena. Všechny zákonné náležitosti musí závěť splňovat nejpozději v okamžiku smrti zůstavitele (srov. § 38 a násl., § 460, § 476 a násl. obč. zák.).
Závěť může pořídit každá fyzická osoba plně způsobilá k právním úkonům (srov. § 8 obč.zák.). Výjimku z tohoto pravidla tvoří pouze nezletilé osoby starší patnácti let, které sice mohou pořídit závěť, ale jen ve formě notářského zápisu (§ 476d odst. 2 obč. zák.). Platnost závěti, pokud jde o způsobilost zůstavitele k jejímu pořízení, se posuzuje k době, kdy byla pořízena; následná ztráta způsobilosti zůstavitele k právním úkonům již na platnost závěti nemá vliv. Naopak nedostatek způsobilosti zůstavitele k právním úkonům v době pořízení závěti se nezhojí tím, že zůstavitel se následně způsobilým k právním úkonům stane (srov. § 38 obč. zák.).
Z hlediska formy závěti je určující, zda jde o pořizovatele plně způsobilého k právním úkonům, který může číst a psát, nebo o nezletilého pořizovatele staršího patnácti let nebo o pořizovatele, který nemůže číst nebo psát, popřípadě je nevidomý. Chce-li zřídit závěť osoba uváděná na prvním místě, může se rozhodnout mezi zřízením závěti napsané vlastní rukou (holografní)[srov. § 476a obč.zák.] nebo závěti sepsané jiným způsobem [§ 476b obč. zák.](tj. závěť allografní, nikoli však ve smyslu § 476c obč. zák.) nebo závěti ve formě notářského zápisu [§ 476d obč. zák.]. Na rozdíl od toho osoby uvedené na druhém místě buď vůbec volbu, pokud jde o formu závěti, nemají (nezletilým osobám starším patnácti let je pro závěť, jak výše uvedeno, předepsána forma notářského zápisu – srov. § 476d odst. 2 obč. zák.) anebo se mohou rozhodnout mezi závětí ve formě notářského zápisu a zpřísněnou allografní závětí (srov. § 476c, § 476d odst. 3 až 5 obč. zák.).
