Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3155/2015, ze dne 4. 11. 2015:
Rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska závěru o neplatnosti allografní závěti zůstavitele P. V., zemřelého dne 13.11.2012, pořízené dne 22.1.2012 ve smyslu ustanovení § 476b zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění účinném do 31.12.2013; dále jen „obč. zák.“), byla-li svědkem předmětné závěti Mgr. A. V., která je matkou závětí povolaných dědiců (Mgr. P. V., J. V. a Ing. T. V.), a která tak jako osoba blízká závětí povolaným dědicům nemohla ve smyslu ustanovení § 476f obč. zák. při pořizování předmětné závěti působit jako svědek, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.4.1997, sp. zn. 2 Cdon 988/96, uveřejněné ve Sbirce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 59, ročník 1998; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7.3.2002, sp. zn. 21 Cdo 530/2001, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 5, ročník 2002; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.12.2011, sp. zn. 21 Cdo 3332/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.3.2013, sp. zn. 21 Cdo 3098/2011) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
