Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 1820/2020, ze dne 28. 1. 2021:
Vzhledem k tomu, že zůstavitel zemřel dne 9.3.2016, řídí se dědické právo po něm zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), účinný od 1.1.2014. Byl-li jeden z potencionálních dědiců podle zákonné posloupnosti zůstavitelem vyděděn listinou o vydědění pořízenou za účinnosti obč. zák., je třeba při posuzování platnosti této listiny a naplnění důvodů vydědění aplikovat nejprve přechodná ustanovení o.z.
Podle ustanovení § 3028 o.z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (odstavec 1). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (odstavec 2). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odstavec 3).
Zemřel-li zůstavitel po dni nabytí účinnosti tohoto zákona a odporuje-li pořízení pro případ smrti právním předpisům účinným v době, kdy bylo učiněno, považuje se za platné, vyhovuje-li tomuto zákonu. Totéž platí o dovětku i o vedlejších doložkách v pořízení pro případ smrti, pokud jim právní předpisy účinné v době, kdy byly dovětek nebo pořízení pro případ smrti učiněny, odnímají právní následky, anebo je prohlašují za neplatné (§ 3070 o.z.). Zemřel-li zůstavitel po dni nabytí účinnosti tohoto zákona a odporuje-li jeho prohlášení o vydědění právním předpisům účinným v době, kdy bylo učiněno, považuje se za platné, vyhovuje-li tomuto zákonu (§ 3072 o.z.).
Z výše uvedených přechodných ustanovení o.z. vyplývá základní pravidlo, podle nějž vznik právního poměru založeného právním úkonem učiněným před 1.1.2014 se i po tomto datu posuzuje podle obč. zák. Pro dědické tituly zakládající právní poměry dědění připojil zákonodárce k tomuto pravidlu v ustanoveních § 3070 a § 3072 o.z. výjimky, podle nichž se považují za platná i pořízení pro případ smrti a prohlášení o vydědění, která by podle právních předpisů, platných v době jejich pořízení, platná nebyla, nové právní úpravě však vyhovují. Zcela zjevně jsou tak (z pohledu pořizovatele) preferovány mírnější požadavky na tyto právní úkony, tak, aby byla respektována vůle zůstavitele, bez ohledu na to, zda byl právní úkon učiněn před 1.1.2014 nebo se jedná o právní jednání po tomto datu, když byl úmysl zůstavitele v obou případech stejný, tj. ustanovit dědice či vydědit svého potomka. Jde tak o promítnutí výkladového pravidla, které je součástí ustanovení § 1494 odst. 2 o.z., že závěť (a tedy i vydědění, srov. ust. § 1649 o.z.) je třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele, i na dřívější právní úkony.
Pokud tedy zákonodárce po 1.1.2014 „učinil platnými“ ta pořízení pro případ smrti a vydědění, které v době pořízení platnými právními úkony podle tehdejší právní úpravy nebyly (ať již z hlediska formy nebo obsahu), a postavil je tak na roveň právním jednáním učiněným podle o.z. (který neobsahuje žádné časové omezení, k němuž by měly být zjišťovány zákonné důvody pro vydědění, jež se za předcházející právní úpravy dovozovaly z ustanovení § 873 obč. zák.), nemůže s tím být v nesouladu zjišťování existence důvodů vydědění potomka nejen za dobu před pořízením vydědění, ale i poté.
Považoval-li v projednávané věci odvolací soud za správný postup soudu prvního stupně, který nepřihlížel ke skutkovým zjištěním ohledně namítaných důvodů vydědění po smrti manželky zůstavitele A. T., a uvedl-li, že tato námitka žalovaného v odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně je nedůvodná a že události následující po sepsání listiny o vydědění mohou sloužit jen okrajově k dokreslení celkové situace, neodpovídá to výše uvedenému výkladu přechodných ustanovení o.z. Bez zohlednění chování žalobce, i zůstavitele vůči němu, a případné potřeby pomoci na straně zůstavitele i v době po sepsání listiny o vydědění jsou závěry o nedůvodnosti vydědění žalobce předčasné, resp. neumožňují posouzení, zda byly naplněny předpoklady pro vydědění žalobce spočívající v neprojevování opravdového zájmu o zůstavitele a neposkytnutí potřebné pomoci v nemoci a ve stáří, a určení, zda je žalobce dědicem zůstavitele či není.
Namítá-li tedy žalovaný ve svém dovolání, že se soudy nezabývaly „skutečnostmi, které nastaly po sepsání listiny o vydědění, neboť nejsou pro posouzení důvodů relevantní“, dovolací soud shledal tuto námitku jako důvodnou. Vzhledem k nedostatečnosti skutkových zjištění (resp. neúplnosti jejich vyhodnocení) a z toho vyplývající předčasnosti závěru o nedůvodnosti vydědění žalobce zůstavitelem se prozatím nelze zabývat ostatními dovolacími námitkami směřujícími k posouzení naplnění ustanovení § 469a odst. 1 písm. a) a b) obč. zák.
