Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1101/2015, ze dne 1. 9. 2015:
Rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska závěru o povaze soužití žalobce se zůstavitelem J. P., zemřelým dne 12.10.2012, tj. z hlediska aplikace i interpretace ustanovení § 115 a § 475 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění účinném do 31.12.2013; srov. § 3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), v souladu s ustálenou rozhodovací praxí soudů (srov. například rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 9.3.1967, sp. zn. 5 Co 54/67, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 12, ročník 1968; zprávu bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 10.6.1982, sp. zn. Cpj 163/81, uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 34, ročník 1982; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.2.2002, sp. zn. 26 Cdo 463/2000, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 44, ročník 2002; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.8.2008, sp. zn. 21 Cdo 29/2008; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.2.2012, sp. zn. 21 Cdo 4795/2009; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.10.2012, sp. zn. 21 Cdo 678/2011; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.10.2012, sp. zn. 21 Cdo 2301/2012; usneseni Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.6.2013, sp. zn. 21 Cdo 1884/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.4.2014, sp. zn. 21 Cdo 1203/2013) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
