Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 16 C 9/2017, ze dne 29. 11. 2021:
Podle § 469a odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“) zůstavitel může vydědit potomka, jestliže a) v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo jiných závažných případech, b) o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, c) byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku, d) trvale vede nezřízený život. Podle odstavce 2 tohoto zákonného ustanovení, pokud to zůstavitel v listině o vydědění výslovně stanoví, vztahují se důsledky vydědění i na osoby uvedené v § 473 odst. 2. Podle odstavce 3 tohoto zákonného ustanovení, o náležitostech listiny o vydědění a o jejím zrušení platí obdobně ustanovení § 476 a § 480; v listině však musí být uveden důvod vydědění.
Z citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že z hlediska hmotného práva je postupováno podle zákona č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů, neboť zůstavitelka [jméno][příjmení] zemřela dne [datum] (viz úmrtní list v dědickém spise vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]), tedy za účinnosti tzv. starého občanského zákoníku. Z hlediska samotné závěti a v ní obsažených důvodů o vydědění – speciálně ve vztahu pozůstalé dceři [celé jméno žalobkyně] a speciálně k pozůstalým vnukům zůstavitelky [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobce] soud uvádí, že tato závěť byla sepsána dne 29. 7. 2004 formou notářského zápisu. Byť důvody vydědění – zejména ve vztahu k pozůstalým vnukům [jméno] a [celé jméno žalobce] jsou formulovány velmi obecně – v podstatě přebírají citaci zákona, předmětná závěť sepsaná formou notářského zápisu splňuje zákonné formální náležitosti. V této souvislosti soud poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 736/2000, v němž Nejvyšší soud uzavřel:„ …že ve sporu o existenci důvodu vydědění použitého zůstavitelem v listině o vydědění soud vychází, splňuje-li listina o vydědění zákonné formální náležitosti, z toho, že zákonné předpoklady pro vydědění byly splněny a že je na vyděděném, aby v řízení prokázal opak; uvedené platí bez ohledu na to, zda listina o vydědění byla sepsána do notářského zápisu, nebo zda byla vyhotovena jinou zákonem stanovenou formou“. Z tohoto důvodu bylo na žalobcích jakožto vyděděných, aby prokázali opak – tedy že důvody vydědění v listině o vydědění uvedené (jež je součástí závěti formou notářského zápisu sepsaného dne 29. 7. 2004) nejsou dány a že žalobci jsou dědici po zůstavitelce [jméno][příjmení]. Pokud jde o důvody vydědění týkající se vnuků zůstavitelky – žalobců a) a b) – tedy, že se se zůstavitelkou nestýkali po dobu nejméně 20 let, nic o nich neví, neprojevují o zůstavitelku žádný zájem – tyto důvody je třeba posuzovat s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu. Pokud je skutečnost, že potomek trvale neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem, důsledkem toho, že zůstavitel neprojevuje zájem o potomka, nelze bez dalšího dovodit, že by neprojevení tohoto zájmu potomkem mohlo být důvodem k jeho vydědění. V případě posouzení konkrétního jednání potomka ve vztahu k zůstaviteli je třeba zohlednit také konkrétní rodinné zvyklosti, zájem zůstavitele na udržování rodinných vztahů s potomkem i další konkrétní podstatné skutečnosti.
V případě žalobce a) a žalobce b) bylo provedenými důkazy – výslechy svědků i účastnickými výslechy jednoznačně prokázáno, že zůstavitelkou uvedený důvod vydědění není dán. Soud má z výslechů svědků [jméno][příjmení], [titul][jméno][příjmení] /bratranců žalobců a) a b) /, z výslechu jejich strýce [titul][jméno][příjmení], jakož i z účastnických výslechů žalobce a) a žalobkyně c) jednoznačně za prokázané, že mezi babičkou [jméno][příjmení] a (nejen) oběma žalobci od jejich útlého věku až do úmrtí jejich otce v roce 2002 existoval zcela normální vztah babičky a jejích vnuků, kdy pravidelně o letních prázdninách, případně v zimním období (vánoce, jarní prázdniny) probíhala společná setkání rodin všech tří zůstavitelčiných dětí – rodiny [příjmení] z [obec], rodiny [celé jméno žalované] – [příjmení] z [obec] a rodiny [příjmení] z [obec] v nemovitosti v [obec], ve valné většině za účasti babičky [jméno][příjmení]. Zůstavitelka se těchto setkání ráda a aktivně účastnila, připravovala pohoštění, jednalo se o zcela přirozená setkání, tak jak je ve fungujících vztazích mezi členy širší rodiny obvyklé. Další setkání žalobců a) a b) s babičkou pak byla realizována v období jejích narozenin v měsíci září. Četnost setkávání žalobců a) a b) s babičkou byla rovněž limitována vzdáleností mezi [adresa] a [adresa]. Výslechem svědka [příjmení][jméno][příjmení] v kontextu účastnických výpovědí žalobce a) a žalobkyně c) má soud za prokázané, že žalobce a) i jeho kamarád [jméno][příjmení] v rámci jejich společných zahraničních cest posílali svým babičkám z těchto cest pohledy, což v předmětné době roku 1999 i let následujících byl naprosto běžný a obvyklý způsob komunikace a pozdravu svých blízkých z dovolenkových pobytů ať již doma, či v zahraničí. Žalobkyně c) v této souvislosti zaznamenala, že babička si takovéto pohlednice doma vystavovala. Z provedeného dokazování rovněž vyplývá, že k zásadnímu zlomu došlo v roce 2002, kdy zemřel otec žalobců a) a b) a současně syn zůstavitelky [celé jméno žalobce], což mělo na psychický stav zůstavitelky a její psychickou pohodu nepochybně neblahý vliv. V této době došlo k ochladnutí vzájemných vztahů, ať již ze strany samotných žalobců, kteří se omezili na zdvořilostní přání babičce k narozeninám /dle žalobce a) z důvodu, že jim babička dávala vinu za smrt jejich otce, neprojevovala zájem se s nimi vídat/, nebo ze strany zůstavitelky [jméno][příjmení]. Dle svědka [příjmení][jméno][příjmení] tomuto zůstavitelka sdělovala,„ že s celou rodinou přerušili styky, že se s nimi nestýká“. Z uvedeného vyplývá, že od této tragické události ani sama zůstavitelka neměla zájem se se svou rodinou – konkrétně i se svými vnuky [jméno] a [celé jméno žalobce] vídat. V roce 2004 – před datem sepsání závěti a listiny o vydědění (tj. před datem 29. 7. 2004) došlo k vyhrocení sporů mezi dětmi zůstavitelky a jejich rodinami o způsob využití domu v [adresa], tyto neshody byly řešeny též soudní cestou. Soudní a majetkové spory v širší rodině v této době a po datu sepsání listiny o vydědění však soud nepovažuje v tomto sporu za podstatné. Pokud jde o výpověď svědkyně [jméno][příjmení], z této soud nic podstatného k předmětu řízení nezjistil. Výpověď svědkyně [jméno][příjmení] byla z hlediska podstatných dotazovaných skutečností velmi obecná, neurčitá, vyhýbavá, přičemž zcela jistě byla kvalita její výpovědi ovlivněna zřejmým strachem svědkyně z obávaného napadení její osoby ze strany partnera žalované [příjmení][jméno][příjmení]. Obavy z možného agresivního chování partnera žalované byly též důvodem nedostavení se svědka [jméno][příjmení] k jednání soudu i argumentem, pro který žalovaná na jeho výslechu následně netrvala. Svědek [příjmení][jméno][příjmení] při jednání vypověděl, že zůstavitelku i žalovanou zná až od roku 2000. Z kontextu výpovědí členů rodiny [příjmení], žalobce a), vyjádření obou dětí žalované – [jméno] a [jméno][příjmení] a v neposlední řadě též z výpovědi svědka [příjmení][jméno][příjmení] má však soud jednoznačně za prokázané, že právě osoba [titul][jméno][příjmení] byla tím zásadním negativním faktorem, který negativně ovlivnil vztahy v širší rodině [příjmení], [anonymizováno] – [anonymizováno] a [anonymizováno], a to nejen v rovině majetkové, ale též ve vztahu zůstavitelky [jméno][příjmení] ke svým některým dětem a vnoučatům, po datu roku 2000, resp. roku 2002.
