Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1912/2008, ze dne 24. 9. 2009:
Jedním z důvodů, pro který zůstavitel může potomka vydědit je − jak výše uvedeno − skutečnost, že potomek o něj trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl (srov. § 469a odst. 1 písm. b) obč. zák.).
Zájem, který by potomek měl o zůstavitele projevovat, je třeba posuzovat s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu; je-li skutečnost, že potomek trvale neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem, důsledkem toho, že zůstavitel neprojevuje zájem o potomka, nelze bez dalšího dovodit, že by neprojevení tohoto zájmu potomkem mohlo být důvodem k jeho vydědění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 1997. sp. zn. 2 Cdon 86/97, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 21, ročník 1998; rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 8. 1996, sp. zn. 6 Co 10/96, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 23, ročník 1998).
Skutečnosti odůvodňující závěr, že potomek o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, mohou spočívat jak v pasivitě (nezájmu) potomka ve vztahu k zůstaviteli, tak také v chování, kterým potomek sice o zůstavitele zájem projevuje, ovšem způsobem neodpovídajícím řádnému chování potomka k rodiči (prarodiči atd.), tj. například způsobem trvale překračujícím zásady společenské slušnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2007, sp. zn. 21 Cdo 688/2006, uveřejněný v časopise Soudní judikatura podč. 111, ročník 2007 a ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8, ročník 2008).
Chování žalovaného popsané zůstavitelkou v listině o vydědění ze dne 11. 6. 2004 sice zjevně nemůže být naplněním důvodu vydědění ve smyslu ustanovení § 469a odst. 1 písm. a), c) a d) obč. zák., ovšem mohlo by být − jak vyplývá z výše uvedeného − naplněním dovolacího důvodu ve smyslu ustanovení § 469a odst. 1 písm. b) obč. zák.
I „návrh na zbavení způsobilosti zůstavitele k právním úkonům“, je-li podán jeho potomkem nikoliv v úmyslu chránit zůstavitelovy zájmy a opírá-li se o „nepravdivé a smyšlené důvody“, totiž může být, s ohledem na konkrétní okolnosti případu, kvalifikován jako chování neodpovídající řádnému chování potomka k rodiči, tedy chování odůvodňující vydědění ve smyslu ustanovení 469a odst. 1 písm. b) obč. zák.
Závěr odvolacího soudu, že „v posuzovaném případě použila zůstavitelka k vydědění syna Z. D. důvod, který není uveden v ustanovení § 469a obč. zák. a ze kterého nelze ani výkladem projevu vůle dovodit, že by zůstavitelka použitím tohoto důvodu mínila některý z důvodů uvedených v zákoně“, proto není správný.
