Usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 738/19, ze dne 16. 4. 2019:
Podle ustanovení § 476b občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni úmrtí zůstavitele, musí závěť, kterou nenapsal zůstavitel vlastní rukou, vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědci se musí na závěť podepsat. Svědci musí být současně přítomní v okamžiku, kdy pořizovatel výslovně projeví, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Vzhledem k tomu, že není uloženo, jakým způsobem má zůstavitel svou vůli projevit, lze vycházet z toho, že tak pořizovatel může učinit jakýmkoliv výslovným způsobem (slovně, pomocí jasných znamení apod.). Svědkům nemusí být obsah závěti znám; svým podpisem na listině obsahující závěť stvrzují, že před nimi pořizovatel učinil projev vůle o tom, že předmětná listina obsahuje jeho poslední vůli (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2000 sp. zn. 21 Cdo 2447/99 či rozsudek ze dne 9. 5. 2000 sp. zn. 21 Cdo 2985/99, SoJ 93/2000).
