Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 2552/2021, ze dne 26. 10. 2021:
Napadá-li dovolatelka závěr odvolacího soudu o tom, že původní žalobkyní a) [zemřelou po zahájení řízení] povolaný správce pozůstalosti je jejím procesním nástupcem, se kterým lze v řízení pokračovat, a tudíž jsou splněny předpoklady k rozhodnutí podle § 107 odst. 1 a 2 o.s.ř., je z odůvodnění napadeného rozhodnutí zřejmé, že odvolací soud postupoval v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, týkající se aplikace ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o.z.“), o správě pozůstalosti pro účely rozhodování podle ustanovení § 107 odst. 1 o.s.ř., podle níž smrt žalobkyně neznamená zánik práva na uspokojení přiznaného restitučního nároku, a proto lze v řízení pokračovat se správcem pozůstalosti, jehož činnost vedoucí k dovršení přiznaného restitučního nároku je činností naplňující prostou správu podle ustanovení § 1405 o.z. (k tomu srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.8.2021, sp. zn. 24 Cdo 1286/2021; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.8.2021, sp. zn. 24 Cdo 1660/2021; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.8.2021, sp. zn. 24 Cdo 2238/2021; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.8.2021, sp. zn. 24 Cdo 2261/2021, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.8.2021, sp. zn. 24 Cdo 2335/2021), a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
