Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1473/2015, ze dne 9. 2. 2016:
Sporností aktiv nebo pasiv dědictví ve smyslu ustanovení § 175k odst. 3 OSŘ se v ustálené judikatuře soudů rozumí rozdílná (rozporná) tvrzení účastníků řízení o dědictví o skutečnostech, které jsou rozhodné pro posouzení (pro právní závěr), zda věc, právo nebo jiná majetková hodnota, popřípadě dluh, patřily zůstaviteli. Jsou-li údaje účastníků řízení o dědictví shodné nebo liší-li se jen v okolnostech, které nejsou pro právní hodnocení významné, jakož i tehdy, vyjádří-li některý z účastníků pouhý nesouhlas se zařazením majetku nebo dluhů do aktiv a pasiv dědictví, aniž by vůbec uvedl skutečnosti rozhodné pro posouzení, zda věc, právo nebo jiná majetková hodnota, popřípadě dluh patřily zůstaviteli, nejde o spor o aktiva nebo pasiva dědictví. V případě, že účastníci mají jen rozdílný právní nebo jiný názor na otázku, zda věc nebo jiná majetková hodnota, popřípadě dluh patřily zůstaviteli, nemůže se soud omezit na „zjištění spornosti“; na základě svého právního posouzení musí rozhodnout, zda patří nebo nepatří do dědictví. Protože se soud v řízení o dědictví nezabývá těmi aktivy nebo pasivy dědictví, která zůstala mezi účastníky sporná, nejsou majetek nebo dluhy, jichž se spornost týká, v dědickém řízení vypořádány.
Podle ustanovení § 175o odst. 1 OSŘ na podkladě zjištění podle § 175m OSŘ určí soud obvyklou cenu majetku, výši dluhů a čistou hodnotu dědictví, popřípadě výši jeho předlužení v době smrti zůstavitele. Podle odstavce druhého téhož ustanovení zjistí-li soud dříve, než dědické řízení je pravomocně skončeno, nové skutečnosti, které vyžadují změnu tohoto usnesení, provede potřebnou opravu novým usnesením.
Při určení obvyklé ceny majetku, výše dluhů a čisté hodnoty dědictví, popřípadě výše jeho předlužení soud vychází ze zjištění zůstavitelova majetku a jeho dluhů, promítnutého do soupisu aktiv a pasiv dědictví. K těm věcem nebo jiným majetkovým hodnotám, popřípadě dluhům, u nichž se omezil jen na zjištění jejich spornosti, při tomto svém rozhodování nepřihlíží. Ustanovení § 175o odst. 2 OSŘ soudu umožňuje dřívější usnesení vydané podle § 175o odst. 1 OSŘ až do doby pravomocného skončení dědického řízení změnit, vyjdou-li najevo nové skutečnosti, z nichž je nepochybné, že usnesení není správné. Novou skutečností je přitom pouze to, co v době původního rozhodnutí nebylo soudnímu komisaři ani účastníkům řízení známo (srov. k tomu právní názor uveřejněný v rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 30.12.1965, sp. zn. 11 Co 659/65, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 56, ročník 1966).
V souzené věci z obsahu spisu (zejména z vyjádření V. Š. ze dne 25.7.2007 na čl. 751 a ze dne 30.7.2007 na čl. 756, z protokolu o jednání sepsaném soudní komisařkou JUDr. Alenou Procházkovou dne 9.4.2008 na čl. 823) vyplývá, že mezi účastníky vznikl spor o zařazení restitučního nároku zůstavitele mezi aktiva dědictví. V. Š. namítal, že restituční nárok nemá být zařazen do dědictví po zůstaviteli, neboť zůstavitel nebyl ke dni smrti oprávněn s ním disponovat, když jej předtím na základě prohlášení o postoupení ze dne 29.4.1991 (na čl. 381) platně převedl (na V. Š. a J. W.) a v řízení vedeném u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 4 C 126/92 jej neuplatnil pro sebe (k tomuto svému tvrzení nabídl jako důkaz návrh na stanovení povinnosti uzavřít dohodu o vydání věcí podle zák. č. 403/1990 Sb. na čl. 386 a dohodu o vydání věci ze dne 15.4.1998 na čl. 392). Naopak ostatní účastníci namítali, že restituční nárok byl za života zůstavitele řádně a včas uplatněn a existoval i ke dni smrti zůstavitele.
Z uvedeného vyplývá, že mezi účastníky vznikl spor o zařazení majetku (restitučního nároku zůstavitele) do aktiv dědictví, a za této situace soud prvního stupně v usnesení ze dne 21.4.2008, č.j. 18 D 1418/96-830, při určení obecné ceny majetku zůstavitele, výše dluhů a čisté hodnoty dědictví správně nepřihlížel k restitučnímu nároku zůstavitele a omezil se ve smyslu § 175k odst. 3 OSŘ pouze na zjištění jeho spornosti. Toto usnesení nabylo právní moci dne 16.5.2008, když žádný z účastníků proti němu nepodal odvolání. Otázka spornosti zařazení tohoto majetku do aktiv dědictví zůstavitele byla tímto pravomocně a pro další postup soudů v tomto řízení závazně vyřešena. Protože v dalším řízení nevyšly najevo žádné nové skutečnosti, které by v době původního rozhodování ve smyslu § 175o odst. 1 OSŘ nebyly známy a které by odůvodňovaly změnu původního rozhodnutí podle § 175o odst. 2 OSŘ, nebylo namístě, aby se odvolací soud otázkou správnosti postupu soudu prvního stupně podle § 175k odst. 3 OSŘ v usnesení ze dne 30.11.2009, č.j. 24 Co 43/2009-878, (k odvolání A. J., L. O. a M. K. proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12.11.2008, č.j. 18 D 1418/96-844, kterým byla ukončena jejich účast v dědickém řízení) a v dovoláním napadeném usnesení opětovně zabýval. Z tohoto důvodu rovněž nebylo (a v dalším řízení nebude) nutné zjišťovat obvyklou cenu restitučního nároku zůstavitele.
