Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4639/2016, ze dne 21. 3. 2017:
Za tohoto stavu věci závisí napadený rozsudek odvolacího soudu mimo jiné na vyřešení právní otázky, zda stát, jemuž připadl majetek zůstavitele, který se nepodařilo zpeněžit v rámci likvidace dědictví, odpovídá za dluhy související s tímto majetkem vzniklé v době od smrti zůstavitele do pravomocného rozhodnutí soudu o připadnutí tohoto majetku státu. Protože při řešení této právní otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, je dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné.
Nejvyšší soud již dříve dospěl k závěru, že ten, kdo nabyl při zpeněžení majetku zůstavitele provedeném podle ustanovení § 175u odst. 1 OSŘ jeho věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, se tím nestal zůstavitelovým dědicem, a stát, jemuž připadl „nezpeněžitelný“ majetek zůstavitele, tím nenabyl jeho věci, práva a jiné majetkové hodnoty jako tzv. odúmrť; neodpovídají proto nejen za dluhy zůstavitele nebo za přiměřené náklady jeho pohřbu, ale samozřejmě ani za dluhy související s nabytým majetkem, které vznikly sice po smrti zůstavitele, avšak ještě dříve, než k tomuto majetku získali vlastnické právo (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2015 sp. zn. 21 Cdo 1796/2014, které bylo uveřejněno pod č. 23 v časopise Soudní judikatura, roč. 2016, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2015 sp. zn. 21 Cdo 1318/2015).
S názorem odvolacího soudu, že žalovaná se na základě ustanovení § 175u odst. 2 OSŘ ke dni smrti V. P. „dostala do postavení“ chovatele s povinností uhradit náklady vynaložené na péči o odchycené psy v útulku pro zvířata podle ustanovení § 42 odst. 5 zákona č. 166/1999 Sb. a že je proto povinna vydat žalobci bezdůvodné obohacení vzniklé jí na úkor žalobce jeho plněním za žalovanou podle ustanovení § 454 obč. zák., dovolací soud nesouhlasí. Odvolací soud měl vzít v úvahu, že státu (České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových) nepřipadlo (a ani v budoucnu nemůže připadnout) dědictví po V. P. jako tzv. odúmrť (§ 462 obč. zák.), že tedy stát (Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových) uvedené psy nenabyl z titulu dědického práva, ale že vlastnické právo k uvedeným psům získal na základě usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 18. 11. 2013 č. j. 19 D 811/2011-194, které nabylo právní moci dne 7. 12. 2013, opraveného usnesením ze dne 17. 2. 2014 č. j. 19 D 811/2011-214, které nabylo právní moci dne 6. 3. 2014, jako majetek, který se po nařízení likvidace předluženého dědictví nepodařilo zpeněžit (§ 175u OSŘ), a že proto (jak bylo uvedeno výše) neodpovídá nejen za dluhy zůstavitele nebo za přiměřené náklady jeho pohřbu, ale ani za dluhy související s nabytým majetkem, které sice vznikly po smrti zůstavitele, avšak ještě dříve, než k tomuto majetku získal vlastnické právo.
