Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1394/2015, ze dne 6. 5. 2016:
Podle ustálené judikatury soudů je předmětem započtení na dědický podíl to, co dědic obdržel bezúplatně od zůstavitele za jeho života nad rámec obvyklého darování, tj. např. mimo rámec příležitostných darů (např. obvyklé dary k narozeninám, jmeninám, vánocům, rodinným výročím, ukončení studia, svatbě, narození dítěte apod.) [k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.7.2003, sp. zn. 30 Cdo 889/2002, publikovaný v časopise Ad Notam pod č. 6, ročník 2003, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.11.2012, sp. zn. 21 Cdo 1262/2011]. Předmět zápočtu na dědický podíl přitom pojmově musí naplňovat znaky daru (§ 628 obč. zák.).
Spor mezi dědici o skutečnostech rozhodných pro závěr o započtení daru na dědický podíl některého z dědiců není sporem o dědické právo. Otázku započtení daru na dědický podíl dědice řeší soud v řízení o dědictví při rozhodnutí o potvrzení nabytí dědictví podle dědických podílů; postup podle ustanovení § 175k odst. 2 o.s.ř. není v takovém případě možný (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.6.2003, sp. zn. 30 Cdo 889/2002, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 20, ročník 2004).
Dovolací soud se zabýval námitkou dovolatelky, že „nelze vycházet z hodnoty daru ke dni darování v případech, kdy k darování došlo v době neexistence plně rozvinutého hospodářství, zejména v době totalitního režimu či krátce po jeho zániku“, a že „tyto ceny rozhodně neodpovídají tomu, oč byli neobdarovaní dědicové připraveni v roce 2012, kdy zůstavitelka zemřela“.
Obč. zák. výslovně neupravuje otázku, jaká hodnota daru (resp. bezplatně nabytého plnění) se započítává na dědický podíl obdarovaného dědice, zda hodnota v době poskytnutí (odevzdání) tohoto plnění, anebo hodnota v době jiné (zpravidla ke dni smrti zůstavitele). V judikatuře soudů se uplatňuje zásada, že při zápočtu na dědický podíl se vychází z obvyklé ceny věci v době darování (srov. např. právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.10.1991, sp. zn. 4 Cz 55/91; v usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5.5.2002, sp. zn. 17 Co 57/2002, publikovaném v časopise Ad Notam pod č. 2, ročník 2003, nebo v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3.9.1998, sp. zn. 24 Co 201/98, publikovaném v časopise Ad Notam pod č. 6, ročník 1998).
Z ustanovení § 484 obč. zák. vyplývá, že požadavek zápočtu (kolace) darování má sloužit spravedlivému rozvržení majetkového přínosu pocházejícího od zůstavitele do majetku dědiců. Cílem je odstranit, resp. snížit majetkové disproporce mezi dědici, pokud mají svůj původ v majetkových zdrojích plynoucích od zůstavitele. Účelem institutu započtení je tedy dosažení alespoň přibližného či částečného srovnání (vypořádání) hodnoty majetku nabytého jednotlivými dědici jak dědictvím, tak bezplatným převodem za života zůstavitele. S ohledem na hlavní smysl a účel institutu započtení starší judikatura (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 28.2.1969, sp. zn. 4 Cz 121/68, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 5, ročník 1970) i právní teorie (dřívější i současná) připouští, že mohou nastat případy, kdy je třeba přihlédnout ke změnám hodnoty daru v období mezi bezúplatným nabytím a úmrtím zůstavitele, případně obdobím, kdy došlo k převodu věci z obdarovaného na třetí osobu ještě za života zůstavitele (srov. např. Holub, R. Komentář k občanskému zákoníku. Část pátá. Právo dědické. Praha: Orbis, 1957, str. 129-130, Holub, M. Občanský zákoník. Komentář. 1. svazek. 2. vydání. Praha: Linde, 2003, str. 713-714, Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Díl II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1472). Půjde však o případy výjimečné, kdy je třeba v zájmu dosažení spravedlivého majetkového vypořádání mezi spoludědici zohlednit zvláštní okolnosti každého konkrétního případu odůvodňující, aby soud při zápočtu na dědický podíl postupoval jinak, tedy, aby učinil výjimku z obecného pravidla, že bezúplatně nabytá plnění se započítávají v ceně ke dni poskytnutí předmětu daru obdarovanému. Změnu hodnoty daru je možno zohlednit pouze tehdy, nemá-li svůj původ ve změně stavu předmětu daru, jež spočívá v zásluhách obdarovaného (např. v následných investicích či opravách předmětu daru uskutečněných obdarovaným po nabytí daru), a jen tehdy, spočívá-li změna hodnoty daru výhradně v mimořádných okolnostech (souvisejících např. se změnou cenových předpisů či situací na trhu), jež způsobí značně rozdílné ceny předmětu daru v době, kdy byl dědici poskytnut a v době smrti zůstavitele, aniž by na tom měl obdarovaný jakoukoliv zásluhu. Přihlédnout je přitom výjimečně možné nejen k mimořádnému zvýšení obvyklé ceny darované věci, ale také k výjimečnému snížení hodnoty daru (k němuž došlo např. v důsledku neočekávaných přírodních či společenských událostí), kdy by nebylo spravedlivé, aby obdarovanému dědici byly započítávány také dary, které mu ve skutečnosti nepřinesly (bez jeho zavinění) žádný prospěch, případně mu dokonce způsobily škodu. Podle dovolacího soudu lze tedy uvažovat jak o variantě, že se započte hodnota daru v hodnotě vyšší, než jaká byla v době odevzdání daru, tak o započtení hodnoty nižší. V obou případech je třeba mimořádnost situace posuzovat individuálně, podle okolností každého konkrétního případu (k tomu srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.3.2015, sp. zn. 21 Cdo 1939/2013).
V projednávané věci se soudy – vedeny chybným právním názorem, že při zápočtu na dědický podíl se započítává hodnota daru výhradně v ceně, kterou měly předmětné nemovitosti v době darování – při svých úvahách o výši zápočtu (o započitatelné hodnotě darovaných nemovitostí na dědické podíly G. P. a M. K.) nezabývaly otázkou, zda jsou dány mimořádné důvody pro zápočet předmětu darů v jiné hodnotě než ke dni darování. Protože v souzené věci cena uvažovaná pro účely převodu nemovitostí z titulu darování byla (musela být) v důsledku tržního vývoje podstatně nižší než jejich cena v roce 2012, kdy zůstavitelka zemřela, a protože tedy rozdíl v hodnotě předmětu darů ke dni jejich odevzdání [podle darovací smlouvy ze dne 8.3.1983 byla hodnota darované nemovitosti (pozemku) M. K. 1.859,- Kčs a podle darovací smlouvy ze dne 30.10.1991 byla hodnota nemovitostí (domu a pozemků) darovaných společně G. P. a jeho manželce celkem 235.041,- Kčs, tj. jedna polovina hodnoty daru náležející G. P. činila 117.520,20 Kčs] a ke dni úmrtí zůstavitelky jistě není nezanedbatelný, je závěr o opodstatněnosti výše zápočtu daru na dědický podíl M. K. a G. P. v částce 1.859,- Kčs a 117.520,20 Kčs předčasný. Usnesení odvolacího soudu je proto – z tohoto důvodu – nesprávné.
