Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4110/2014, ze dne 30. 10. 2015:
Protože ten, kdo ztratil za řízení způsobilost být účastníkem řízení, nemá způsobilost mít práva a povinnosti, nemohou mu být ani v rozhodnutí soudu přiznávána práva nebo ukládány povinnosti; uvedené samozřejmě platí také v případech, v nichž má rozhodnutí soudu jen deklaratorní povahu s účinky ex tunc, tedy rovněž při rozhodování v řízení o dědictví. Soudy obou stupňů proto postupovaly v rozporu se zákonem, jestliže rozhodly, že se potvrzuje nabytí dědictví jednou čtvrtinou A. V., ačkoliv v době vydání usnesení již neměl způsobilost mít práva a povinnosti. Skutečnost, že A. V. nabyl majetek zůstavitelky (podíl na něm), neboť se „dožil smrti zůstavitelky a stal se jejím dědicem“, je třeba vyjádřit ve výroku usnesení o dědictví – s přihlédnutím k tomu, že na jeho místě soud pokračoval s jeho dědicem, že dědictví nemůže být potvrzeno přímo procesnímu nástupci zemřelého A. V. a že zděděný majetek bude (musí být) předmětem řízení o dědictví po A. V. – tak, že se potvrzuje nabytí dědictví (zcela nebo podílem) „dědicům po A. V., zemřelém dne 28.1.1998“.
