Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1003/2016, ze dne 20. 2. 2017:
Za tohoto skutkového stavu bylo v posuzované věci pro rozhodnutí soudů významné vyřešení právní otázky, zda státní příspěvková organizace může být dědicem ze závěti. Protože tato otázka hmotného práva v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že dovolání žalobkyně a) je podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné.
Vzhledem k obecnosti předchozí právní úpravy hospodaření s majetkem státu, která není v posuzované právní otázce se stávající úpravou v rozporu, pouze terminologicky i věcně zastarala a stala se ve změněných společenských podmínkách jen obtížně aplikovatelnou, a s ohledem na citované judikaturní závěry dovolacího soudu je (logicky) třeba akceptovat závěr, že státní příspěvková organizace může (a mohla i před 1.1.2001) hospodařit s majetkem nabytým děděním a že ji tedy lze považovat za subjekt způsobilý k dědění ze závěti, pokud je v ní určena za dědice (srov. § 477 odst. 1 obč. zák.). Z toho pro ni pak vyplývá i postavení účastníka v (nesporném) řízení o dědictví.
