Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 5591/2015, ze dne 26. 10. 2016:
V projednávané věci bylo pro rozhodnutí soudů významné (mimo jiné) vyřešení právní otázky umístění podpisu zůstavitelky na prosté allografní závěti dle ustanovení § 1534 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“; srov. § 3069 o.z.). Vzhledem k tomu, že posouzení této otázky hmotného práva bylo pro rozhodnutí v projednávané věci významné (určující) a protože tato otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, dospěl Nejvyšší soud ČR k závěru, že dovolání J. H. je podle ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné.
Každý má právo zvolit si pro právní jednání libovolnou formu, není-li ve volbě formy omezen ujednáním nebo zákonem (§ 559 o.z.). K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího (§ 561 odst. 1 věta první o.z.).
Závěť vyžaduje písemnou formu, ledaže byla pořízena s úlevami (§ 1532 o.z.).
Závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli (§ 1534 o.z.).
Závěť je jednostranný, kdykoli odvolatelný a osobně učiněný projev vůle, kterým zůstavitel pořizuje pro případ své smrti o svém majetku a jehož obligatorní obsahovou náležitostí je ustanovení dědice k pozůstalosti jako celku, nebo k podílu na pozůstalosti (srov. § 1494 odst. 1 o.z.). Závěť jako projev vůle zůstavitele musí dále splňovat jednak obecné náležitosti právního jednání, jednak specifické náležitosti stanovené pro jednotlivé druhy závětí. K formálním náležitostem, které musí prostá allografní závěť dle ustanovení § 1534 o.z. pod sankcí neplatnosti obsahovat, patří (mimo jiné) vlastnoruční podpis zůstavitele.
Z ustanovení § 1534 o.z. ani z jiného zákonného ustanovení neplynou jakákoliv pravidla pro umístění podpisu na listině obsahující závěť. Právní úprava prosté allografní závěti stran podpisu zůstavitele však vychází z tradiční úpravy prosté allografní závěti obsažené v Obecném zákoníku občanském, vyhlášeném císařským patentem ze dne 1.6.1811 č. 946 Sb. z. s., který byl pro území Republiky československé recipován zákonem č. 11/1918 Sb., ve znění pozdějších předpisů (k tomu srov. ustanovení § 579), jakož i v zákoně č. 141/1950 Sb., občanský zákoník (k tomu srov. ustanovení § 543), který s účinností od 1.1.1951 nahradil Obecný zákoník občanský, či v zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (ve znění od 1.1.1992; k tomu srov. ustanovení § 476b), přičemž v rámci těchto právních úprav právní teorie i soudní praxe dovozovala, že podpis zůstavitele musí být umístěn na úplném konci závěti, protože se jím dovršuje obsah závěti (k tomu srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.4.2005, sp. zn. 30 Cdo 1190/2004, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 25, ročník 2006; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.11.2010, sp. zn. 21 Cdo 3597/2009, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 5, ročník 2012, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.6.1999, sp. zn. 21 Cdo 2202/98), že projevy zůstavitele obsažené v listině musí být kryty podpisem připojeným na konci listiny (k tomu srov. právní názor vyjádřený v rozhodnutí Gl. U. N. F. 3301, Gl. U. 793, Gl. U. 9523, Gl. U. 12.364, Gl. U. 13887, Gl. U. 15.932, rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 3.2.1933, sp. zn. R I 1142/32, uveřejněném ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího soudu – Vážný, pod č. 12322, nebo v Rouček, F., Sedláček, J. Komentář k Československému obecnému zákoníku občanskému. Díl III., svazek 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2013, s. 113, 114, 123), že podpis musí být učiněn pod obsahem závěti a co není podpisem kryto, nelze považovat za závažný obsah závěti, a že není platnou závětí listina, kde zůstavitel uvede své jméno jen v záhlaví listiny, aniž by na konci připojil svůj podpis (k tomu srov. Holub, R. Komentář k občanskému zákoníku. Právo dědické. Praha: Orbis, 1957, str. 154, 155, 156). Závěry o požadavku umístění podpisu zůstavitele na konci listiny obsahující závěť jsou podpořeny také soudní praxí a názory vyslovenými v právní literatuře ohledně náležitostí písemných právních jednání (dříve právních úkonů), dle nichž se podpis připojuje na konec textu, který je obsahem vůle jednajícího subjektu (k tomu srov. ustanovení § 40 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a právní názor vyjádřený v Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Díl I. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 364, nebo ustanovení § 561 odst. 1 o.z. a právní názor vyjádřený v Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2020). Na těchto závěrech nemá dovolací soud důvod cokoliv měnit, neboť jsou i v poměrech současné (v zásadě stejné) právní úpravy aplikovatelné a jako správné nadále přijímány.
S ohledem na výše uvedené lze dovodit, že podpis zůstavitele, jako formální náležitost zákonem stanovená jednak pro písemné právní jednání dle ustanovení § 561 odst. 1 věty první o.z., jednak pro prostou allografní závěť dle ustanovení § 1534 o.z., musí být umístěn na konci textu závěti tak, aby jím byl kryt (stvrzen) projev vůle zůstavitele vyjádřený v závěti, zejména obligatorní náležitost každé závěti – povolání jedné či více osob za dědice, aby tím byla vyloučena možnost doplnění závěti zůstavitele v rozporu s jeho vůlí; v rozsahu, v němž by projev vůle zůstavitele v závěti nebyl kryt jeho podpisem, by totiž nemohl mít účinky zamýšlené zůstavitelem (především pořízení o svém majetku), ale mohl by sloužit pouze k vysvětlení vůle zůstavitele.
V projednávané věci vznikl mezi účastníky řízení o pozůstalosti spor o to, zda listina – závěť zůstavitelky ze dne 4.1.2015, obsahuje její „podpis“, a tedy zda jde o platnou závěť zůstavitelky. Z obsahu spisu vyplývá, že zůstavitelka pořídila dne 4.1.2015 prostou allografní závěť sepsanou na počítači, již označila jako „Závěť – poslední vůle“. Za tím na dalším řádku následuje na počítači psaný text „Já podepsaná“ a perem vepsané jméno zůstavitelky „J. K.“, dále jsou perem vepsány osobní údaje zůstavitelky a na počítači psaný text „pořizuji pro případ své smrti v přítomnosti svědků“, kde je perem vepsáno jejich označení jménem, rodným číslem a bytem, za čímž následuje na počítači psaný text: „po zralé úvaze tuto závěť: Dědičkou svého majetku ustanovuji paní J. H.“, kde je perem vepsáno její označení rodným číslem a bytem, a na počítači psaný text: „a to následujících nemovitých věcí včetně veškerého příslušenství a součástí těchto nemovitých věcí: pozemku parcela č.: 198, výměra 302 m2, zastavěná plocha a nádvoří, součástí pozemku je stavba: rodinný dům K. n. L., stavba stojí na pozemku p.č.: 198, pozemku parcela č.: 199, výměra 530 m2, zahrada, vše zapsáno na listu vlastnictví č: 777 pro katastrální území a obec K. n. L. okres P.“, dále je perem vepsáno v „K. n/L.“ dne „4.1.2015“ a za tím jsou perem uvedena jména svědků „Z. V.“, „S. V.“ a „A. L.“ a jejich podpisy.
S ohledem na výše uvedené závěry a skutečnost, že předmětná závěť „podpis“ zůstavitelky na konci textu (tj. za jejím projevem vůle povolat za dědičku závětí vymezených nemovitých věcí J. H.) neobsahuje, dovolací soud dospěl k závěru, že závěť zůstavitelky ze dne 4.1.2015 nemá náležitosti stanovené zákonem jednak pro právní jednání učiněné v písemné formě, jednak pro prostou allografní závěť, a proto se jedná o neplatnou závěť zůstavitelky. Za tohoto stavu věci dovolací soud souhlasí s názorem odvolacího soudu (i soudu prvního stupně), že J. H. „nesvědčí dědické právo“ ze závěti ze dne 4.1.2015, a proto se její „účast v řízení ukončuje“.
Dospěly-li soudy ke správnému závěru o neplatnosti předmětné závěti zůstavitelky již z toho důvodu, že neobsahuje veškeré zákonem stanovené formální náležitosti, nemohou správnost závěrů soudů úspěšně zpochybnit ani námitky dovolatelky o porušení zásady „in favorem negotii“ a o tom, že by mělo být vyhověno v maximální možné míře vůli zůstavitele. Dovolatelka přehlíží, že tato pravidla jsou svou povahou pravidly interpretačními, která neslouží k doplnění absentujících formálních náležitostí právního jednání, ale která se uplatní teprve v případě, kdy právní jednání (v projednávané věci prostá allografní závěť zůstavitelky) má veškeré zákonem stanovené formální náležitosti, ale vzniknou pochybnosti o významu v něm projevené vůle, neboť je nejasná nebo obtížně srozumitelná. O takový případ se však v projednávané věci nejedná.
