Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 1174/2022, ze dne 22. 9. 2022:
V projednávané věci bylo pro rozhodnutí soudů významné vyřešení právní otázky, jakým způsobem lze v řízení o dědictví přihlédnout k majetku (a dluhům), který měl zůstavitel ve společném jmění manželů, jestliže společné jmění manželů zaniklo za života zůstavitele a nebylo před smrtí zůstavitele vypořádáno (dohodou nebo soudním rozhodnutím anebo domněnkou vypořádání) a jestliže manžel zůstavitele je jeho jediným dědicem. Vzhledem k tomu, že uvedená právní otázka nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena ve všech souvislostech, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání Z. K. je podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné.
Domněnka vypořádání společného jmění uvedená v ustanovení § 150 odst. obč. zák. nastává tehdy, nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu. Chybí-li jedna ze stran právního vztahu, která je věcně legitimována k vypořádání zaniklého společného jmění, je odůvodněn závěr, že není možné vypořádání zaniklého společného jmění nejen dohodou nebo rozhodnutím soudu, ale ani na základě domněnky uvedené v § 150 odst. 4 obč. zák. Domněnka vypořádání podle § 150 odst. 4 obč. zák. se může uplatnit jen v případě, že jí nebylo možné zabránit včasným uzavřením dohody o vypořádání společného jmění nebo podáním návrhu na vypořádání společného jmění rozhodnutím soudu v zákonem stanovené lhůtě.
V projednávané věci je dovolatelka věcně legitimována k vypořádání společného jmění se zůstavitelem jako jeho manželka a současně je jeho jedinou dědičkou (jako jediné jí svědčí dědické právo po zůstaviteli). Je tak nepochybné, že se v její osobě nemůže soustředit věcná legitimace stran vypořádání zaniklého společného jmění. Vyloučeno je proto nejen možné vypořádání společného jmění zůstavitele dohodou nebo rozhodnutím soudu (jak dovodil odvolací soud), ale také na základě domněnky vypořádání podle ustanovení § 150 odst. 4 obč. zák.
V případě, že společné jmění manželů zaniklo ještě za života zůstavitele a nebylo před smrtí zůstavitele vypořádáno dohodou nebo soudním rozhodnutím anebo domněnkou podle ustanovení § 150 odst. 4 obč. zák. a že manžel je jediným dědicem, může být způsobilým předmětem dědictví toliko právo na vypořádání takového společného jmění, které vzniklo jako jeden z právních důsledků zániku společného jmění manželů a které po smrti jednoho z manželů nemůže být naplněno. Do soupisu aktiv a pasiv dědictví nelze v takovém případě uvádět konkrétní věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, které patří do nevypořádaného společného jmění zůstavitele a jeho manžela, případně podíly na nich, ale pouze právo zůstavitele na vypořádání společného jmění manželů. Obvyklá cena tohoto majetkového práva se pak promítne do usnesení o ceně vydaného v řízení o dědictví podle § 175o o. s. ř.
