Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3022/2017, ze dne 12. 12. 2017:
V dalším řízení se exekuční soud bude zabývat tvrzeními oprávněného o existenci pohledávky povinného, která v dědictví projednána nebyla. Dospěje-li k závěru, že tvrzený majetek neexistuje, exekuci podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastaví z důvodu ztráty způsobilosti povinného být účastníkem řízení, aniž by měl právního nástupce. Uzavře-li naopak, že povinný zanechal oprávněným tvrzený majetek, který nebyl projednán v řízení o dědictví, podá podnět dědickému soudu k dodatečnému projednání dědictví (sdělí mu, jaký majetek povinný zanechal), vyčká jeho rozhodnutí (či postupu) ve věci a dle výsledku řízení o dědictví bude postupovat ve smyslu § 36 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, a § 107 o. s. ř. (v exekuci lze pokračovat pouze za podmínky, že existuje právní nástupce povinného, na kterého přešel dluh povinného a který současně převzal věci, právo či jiný majetek, jenž je exekucí postižen – srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3126/2006, Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 2116).
