Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 2941/2019, ze dne 20. 11. 2019:
V dané věci Nejvyšší soud České republiky, jako soud dovolací, shledal dovolání žalobce za nepřípustné, neboť řešení otázky předpokladů pro pořízení ústní závěti zůstavitelem podle ustanovení § 1542 o.z. (na které záviselo rozhodnutí o žalobě) odvolacím soudem je v souladu s dosavadní rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvodu, aby tato otázka měla být v projednávané věci posouzena jinak.
Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 11.7.2018, sp.zn. 21 Cdo 4333/2017, uvedl, že ustanovení § 1542 je v občanském zákoníku zařazeno v závěrečné části pododdílu 2 (forma závěti) nadepsané „Úlevy při pořizování závěti“, a již z tohoto nadpisu je zřejmé, že se jedná o zvláštní formu závěti oproti závětem upraveným v ustanovení § 1532 až § 1541 o.z., a že o tom, že jde o zvláštní formu závěti, umožněnou jen ve výjimečných případech, kdy zůstavitel nemá možnost pořídit závěť některou z běžných forem, svědčí i důvodová zpráva k občanskému zákoníku k této nové formě závěti. Dále uvedl, že samotné ustanovení § 1542 o.z. neobsahuje taxativní ani příkladný výčet událostí (situací), které jsou událostmi nenadálými, posouzení „nenadálosti“ tak závisí na zjištěných okolnostech v každé konkrétní věci, základním kritériem pro toto posouzení musí být zodpovězení otázky, zda událost, v jejímž důsledku se zůstavitel dostal do patrného a bezprostředního ohrožení života, byla událostí v daném čase a místě neočekávanou a jen stěží předvídatelnou.
V dané věci odvolací soud vycházel ze zjištění (správnost skutkových zjištění, přezkumu dovolacím soudem nepodléhá, jak vyplývá z ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř.), že zůstavitele postihl 27.1.2014 infarkt, byl hospitalizován, upadl do komatu, ve kterém byl do 17.2.2014, poté se sice jeho zdravotní stav zlepšoval tak, že byl schopen přijímat návštěvy, komunikovat s nimi (byť jen šeptem, nebo prostřednictvím psaní na tabulku nebo notebook), sledovat filmy, dívat se na hokej, jeho stav však byl stále vážný. Tyto okolnosti vzal v úvahu při hodnocení, zda byly 21.3.2014 (tj. v době před opětovným zhoršením zdravotního stavu v polovině dubna 2014) dány zákonné předpoklady pro možnost pořízení závěti zůstavitele ústní formou, a pokud uzavřel, že v této rozhodné době, kdy opětovné zhoršování zdravotního stavu nebylo nepředvídatelné či překvapivé, zůstaviteli nic nebránilo v tom, aby pořídil závěť bez úlev, neodchýlil se od toho, co vyslovil dovolací soud ve výše uvedeném rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 4333/2017, z něhož je zřejmý důraz na jen mimořádné umožnění pořízení závěti ústní formou a posouzení okolností každého konkrétního případu.
