Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 3641/2021, ze dne 4. 1. 2022:
Závěť je jednostranný neadresný odvolatelný právní úkon (nyní právní jednání), kterým zůstavitel (fyzická osoba) činí pro případ své smrti pořízení o svém majetku. Při zřízení závěti musí zůstavitel dbát všech náležitostí, které zákon vyžaduje pro platnost jakéhokoliv právního úkonu (jednání) obecně, a vedle toho i náležitostí zvláštních vztahujících se k projevu vůle pro případ smrti (k tomu srov. například názor vyjádřený v Holub, M. Občanský zákoník. Komentář. 1. svazek. § 1 až 487. Praha: Linde, 2002, str. 640, nebo v Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. § 460 až 880. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1440).
Prostřednictvím námitky, že na celou závěť vyhotovenou a vytištěnou prostřednictvím výpočetní techniky, kterou zůstavitelka vlastní rukou jen podepsala, „je třeba hledět jako by byla pořízena vlastní rukou, když se jedná o zápis vlastní rukou transformovaný pouze prostřednictvím počítače na papír“ brojí dovolatel proti zcela jasnému a jednoznačnému znění zákona a jím podané dovolání tak nemá potenciál vést k tomu, aby daná otázka byla posouzena (prostřednictvím aktivace velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů) jinak.
K námitkám obsaženým v dovolání se sluší ve stručnosti dodat, že je v poměrech právě projednávané věci nepřípadný poukaz dovolatele na zásadu favor testamenti vtělenou do § 1494 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákon (dále jen „o. z.“), podle níž je třeba závěť zůstavitele uznat a vykládat spíše jako platnou než jako neplatnou a postupovat přitom tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele, stejně jako na princip zakotvený v § 574 o. z., podle kterého platí, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné.
