Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1/2007, ze dne 29. 4. 2008: Z ustanovení § 476b obč. zák. vyplývá, že k tomu, aby allografní závěť byla platným právním úkonem, musí být splněny následující náležitosti: jednak zůstavitel musí závěť podepsat vlastní rukou, jednak zůstavitel musí před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevit, že listina obsahuje […]

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 5200/2007, ze dne 16. 7. 2008: Svědkem ve smyslu ustanovení 476b obč. zák. je jen taková osoba, která je touto funkcí předem pověřena a je s tímto pověřením srozuměna; není tedy tímto svědkem při pořizování závěti ten, kdo byl tomuto úkonu jen náhodně přítomen.

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1986/2009, ze dne 20. 11. 2009: K námitce žalobkyně, že „byla-li sepisována závěť JUDr. A. V., bylo na místě, aby tuto závěť jako svědek nepodepisovala“, je třeba konstatovat, že dědicem ze závěti, event. svědkem závěti, může být, dle ustálené judikatury soudů, i osoba, která na žádost zůstavitele tuto […]

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1178/2009, ze dne 24. 11. 2010: Občanské právo vychází ze zásady bezformálnosti právních úkonů. Vůli proto lze projevit (vyjádřit navenek) zásadně jakýmkoliv způsobem vhodným k tomu, aby byla objektivně poznatelná. Projev vůle tedy může být učiněn – obecně vzato – jak jednáním (konáním), tak i opomenutím; obě tyto […]

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3578/2010, ze dne 21. 12. 2010: Odvolací soud při posouzení formálních náležitostí allografní závěti zůstavitelky Jiřiny Jelínkové ze dne 18.2.2007 v daném případě aplikoval a interpretoval ustanovení § 476b a § 476f obč. zák. v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne […]

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3332/2009, ze dne 14. 12. 2011: Výslech svědků závěti v občanském soudním řízení je třeba samozřejmě odlišovat od situace, kdy svědky závěti by měly být osoby k tomu nezpůsobilé. Kdyby totiž vyšlo najevo, že u allografní závěti vystupoval někdo, kdo svědkem závěti nemohl být (zejména z důvodů uvedených […]

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3098/2011, ze dne 20. 3. 2013: S názorem dovolatele, podle kterého se ustanovení § 476f občanského zákoníku nevztahuje na závěti pořízené podle ustanovení § 476b občanského zákoníku a podle kterého tedy mohou být svědky této allografní závěti rovněž osoby blízké závětí povolanému dědici, dovolací soud nesouhlasí. V soudní […]

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2346/2011, ze dne 20. 3. 2013: Ze znění § 476b ObčZ nelze důvodně dovozovat, že by zůstavitel musel před dvěma svědky současně přítomnými projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli, jen použitím určitých slov (vyslovením formule). Zákon zde předepisuje pouze to, aby zůstavitel v tomto směru projevil vůli […]

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1934/2012, ze dne 25. 9. 2013: Dědické právo, které je založeno na allografní závěti, je ve smyslu § 175k odst. 2 OSŘ sporné jen tehdy, byly-li těmi, kdo si činí právo na dědictví, uvedeny takové skutkové okolnosti, které zpochybňují řádné svědectví osob, které se na závěť podepsaly.

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 853/2014, ze dne 2. 6. 2014: Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k závěru odvolacího soudu ohledně pisatele allografní závěti podle § 476b obč. zák. srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.5.1997, sp. zn. 2 Cdon […]