Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 1054/2020, ze dne  27. 8. 2020: Vyřešení otázky platnosti závěti pořizované podle ustanovení § 476a zákona č. 40/1964 Sb., na které dovoláním napadený rozsudek závisí, není v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 11. 1998, sp. zn. 21 Cdo 586/98, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí […]

Rozsudek Nejvyššího soudu České socialistické republiky sp. zn. 4 Cz 64/82, ze dne 19. 11. 1982: Uvedla-li zůstavitelka v závěti výslovně jen konkrétní nemovitost, jež má připadnout závětní dědičce, ale později tuto nemovitost prodala, takže v době smrti již nebyla její vlastnicí, nestává se takto určená osoba platně závětní dědičkou jiných věcí z tohoto dědictví. […]

Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. 4 Cz 82/82, ze dne 27. 1. 1983: Podepsal-li zůstavitel závěť alespoň svým příjmením, je tím splněna náležitost podpisu závěti podle ustanovení § 476 odst. 2 o. z., pokud o totožnosti podpisu zůstavitele nejsou žádné pochybnosti.

Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. 4 Cz 73/82, ze dne 30. 3. 1983: Vzhledem k tomu, že občanský zákoník nestanoví, jak má být v závěti vyjádřeno ustanovení někoho dědicem, je třeba k doložení skutečné vůle pisatele závěti v pochybnostech zjišťovat vedle znění textu listiny i všechny okolnosti, za nichž byl projev vůle o ustanovení […]

Usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 11 Co 454/84, ze dne 2. 1. 1985: Závěť není neplatná, i když v ní zůstavitel bez souhlasu svého manžela pořizoval o majetku, který byl v jejich bezpodílovém spoluvlastnictví.

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 17 Co 679/95, ze dne 13. 3. 1996: Stát může být dědicem po zůstaviteli pouze tehdy, když jej zůstavitel v závěti dědicem ustanovil. Jestliže stát, který není závětním dědicem (i když mu to ukládá pravomocné usnesení okresního soudu vydané podle § 175k OSŘ), podá žalobu na určení […]

Usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 24 Co 181/97, ze dne 30. 6. 1997: I po novelizaci občanského zákoníku, provedené zák. č. 509/1991 Sb., platí, že forma vlastnoručně pořízené závěti je dodržena jen tehdy, bylo-li také datum závěti jako její nedílná obsahová součást ve smyslu § 476 odst. 2 ObčZ připojeno vlastní rukou pořizovatele. […]

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 586/98, ze 17. 11. 1998: Ustanovení § 476 odst. 2 o. z. se nezmiňuje o tom, jak musí být v závěti den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, uveden. Odpověď na tuto otázku je proto třeba hledat v ustanoveních, která upravují způsob pořízení jednotlivých zákonných forem závěti. Tak, […]

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 2. 2001 sp. zn. 12 Co 248/2000: Závěť jako jednostranný právní úkon zůstavitele může být neplatná absolutně pro nedostatek náležitostí právního úkonu (§ 37 odst. 1 ObčZ), pro nedostatek způsobilosti zůstavitele k právním úkonům (§ 38 odst. 1 ObčZ), pro nezpůsobilost zůstavitele k tomuto právnímu […]

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 10 Co 481/2001, ze dne 16. 8.2001: Při posuzování naléhavého právního zájmu žaloby na určení [§ 80 písm. c) OSŘ] neplatnosti listiny o vydědění je nutno rozlišovat mezi absolutní neplatností takovéto listiny z hlediska ust. § 469a odst. 3 ObčZ ve vazbě na ust. § 476 […]