Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2375/2014, ze dne 7. 8. 2015: Podle ustanovení § 175l odst. 1 OSŘ měl-li zůstavitel s pozůstalým manželem majetek ve společném jmění, soud rozhodne o obvyklé ceně tohoto majetku v době smrti zůstavitele a podle zásad uvedených v občanském zákoníku určí, co z tohoto majetku patří do dědictví […]
Vázanost dědice rozhodnutím dědického soudu vydaného v řízení o dědictví po zůstaviteli, v němž právní předchůdce dědice nabyl dědictví
Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3081/2016, ze dne 4. 11. 2016: V projednávané věci bylo soudy z hlediska skutkového stavu zjištěno (správnost skutkových zjištění přezkumu dovolacího soudu nepodléhá), že k dědění po zůstaviteli O. S., byli povoláni jako dědicové ve druhé dědické skupině jeho otec V. S. a „spolužijící osoba“ Ing. Z. P., […]
Žaloba proti neznámým dědicům zůstavitele
Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 751/2006, ze dne 31. 1. 2008: Žalobci nic nebrání, aby v případě, kdy nezná jména a adresy dědiců zemřelého, ve shodě se závěry z rozboru a zhodnocení rozhodovací činnosti soudů bývalé SSR ve věcech ochrany vlastnictví k nemovitostem a stanoviska občanskoprávního kolegia bývalého Nejvyššího soudu SSR z 27. […]
Přihlížení při výpočtu povinného dílu k vyděděným dědicům
Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1853/2012, ze dne 11. 9. 2013: V první skupině dědí zůstavitelovy děti a manžel nebo partner, každý z nich stejným dílem (§ 473 odst. 1 obč. zák.). Nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti; jestliže nedědí ani tyto děti nebo některé z nich, dědí […]
Dědické právo dle čl. 11 odst. 1 LZPS
Usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 227/96, ze dne 10. 2. 1997: Ústavní soud připomíná, že řízení o dědictví musí nutně vycházet z právních skutečností, které upravují ustanovení hmotného dědického práva. Ve smyslu ustanovení § 471 odst. 2 občanského zákoníku, pokud nedojde v případě předluženého dědictví k dohodě mezi dědici a věřiteli o […]
Náležitosti dohody o přenechání předluženého dědictví věřitelům
Usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 24 Co 281/98, ze dne 30. 9. 1998: Odvolací soud především poukazuje na to, že dohoda o přenechání předluženého dědictví věřitelům je právním úkonem podle hmotného práva (viz výslovná úprava v § 471 odst. 1 ObčZ). Musí mít proto všechny náležitosti právních úkonů (§ 34 a násl. ObčZ), […]
Právní nástupnictví po smrti dlužníka v případě předluženého dědictví
Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 220/2009, ze dne 27. 7. 2010: Neodpovídá-li dědic za dluhy zůstavitele a za přiměřené náklady spojené s pohřbem vůbec, protože zůstavitel nezanechal majetek nebo protože zůstavitel zanechal majetek nepatrné hodnoty, který byl v řízení o dědictví vydán tomu, kdo se postaral o pohřeb (a jsou-li tedy splněny předpoklady […]
Odpovědnost za dluhy v případě neuplatnění tzv. konvokace věřitelů
Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1828/2009, ze dne 22. 9. 2010: V nalézacím řízení, v němž zůstavitelův věřitel uplatňuje vůči dědicům pohledávku, kterou měl vůči zůstaviteli, je soud povinen zabývat se otázkou, v jakém rozsahu odpovídají dědici podle § 470 ObčZ za zůstavitelovy dluhy. Nedošlo-li v dědickém řízení ke konvokaci věřitelů ve smyslu […]
Věřitel zůstavitele není vázán hodnotou dědictví, jak byla určena v pozůstalostním řízení
Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3697/2008, ze dne 30. 11. 2010: Soudní praxe je ustálena v tom, že procesněprávní úprava předlužení dědictví (§ 175p a dále §§ 175t až 175v o. s. ř.) v sobě odráží hmotněprávní úpravu předlužení dědictví, upravenou v § 471 obč. zák. (popř. § 472 obč. zák.). Likvidace dědictví […]
Zastavení exekuce k námitce dědice ohledně jeho omezené odpovědnosti za dluhy zůstavitele
Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 4750/2008, ze dne 30. 11. 2010: Úprava zakotvená v ustanovení § 471 odst. 2 je procesně provedena ustanoveními § 175t až 175v o. s. ř. (k tomuto závěru srov. též usnesení Ústavního soudu z 10. 2. 2007, sp. zn. IV. ÚS 227/96). Podle věty před středníkem ustanovení § […]
