Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 2967/2021-II., ze dne 21. 1. 2021: Dědická nezpůsobilost nastává ze zákona, nezávisle na projevu vůle zůstavitele, v případech, kdy se dědic svým vlastním chováním vyloučí z dědické posloupnosti po zůstaviteli. Dědická nezpůsobilost je důsledkem závadného, obecně neakceptovatelného, chování potencionálního dědice, kterého se dopustil vůči zůstaviteli, popř. dalším vyjmenovaným […]

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 17 Co 129/97, že dne 20. 8. 1997: Opatrovníka může stanovit předseda senátu podle ust. § 29 odst. 2 OSŘ mimo jiné i dědici neznámému a dědici neznámého pobytu po zemřelé osobě. Uvedený postup je na místě, zejména je-li to třeba k ochraně zájmů dědice nebo jde-li […]

Usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 18 Co 121/99, ze dne 24. 1. 2000: Dědice, k němuž v důsledku postupu podle § 468 ObčZ jako k dědici neznámého pobytu nebylo při projednání dědictví přihlíženo, je třeba opět považovat za účastníka řízení, jakmile se zjistí jeho místo pobytu (např. tak, že tento dědic podá odvolání […]

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2559/2008, ze dne 26. 10. 2009: Vzhledem k tomu, že dědic neznámý, případně dědic neznámého pobytu, se v důsledku postupu ve smyslu ustanovení § 468 obč. zák. neúčastnil původního dědického řízení („nepřihlíželo“ se k němu) a jeho opatrovník v tomto řízení nebyl oprávněn k hmotněprávním úkonům, jinak náležejícím […]

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2401/2013, ze dne 27. 3. 2015: I když občanský zákoník chápe dědění jako jeden ze způsobů nabývání vlastnictví (srov. § 133 obč. zák.), neposkytuje dědicům, dokud jejich právo nebylo deklarováno rozhodnutím soudu v řízení o dědictví, stejnou ochranu jako skutečným vlastníkům. Zásadní rozdíl spočívá především v promlčitelnosti práva […]

Rozsudek Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 78/2015, ze dne 31. 7. 2017: Judikatura obecných soudů je ve vztahu k dědickému právu ustálena v těchto závěrech: [1] Nepravý dědic (tj. osoba, která podle rozhodnutí o dědictví nabyla majetek zůstavitele, ačkoliv podle dědického práva jej neměla nabýt buď vůbec, nebo v takovém rozsahu, v jakém jej […]

Usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 18 Co 324/95, ze dne 19. 2. 1996: Dovoláním se neplatnosti závěti, jehož zákonným důsledkem je právo na nabytí povinného dědického podílu, se V. E. stala dědičkou zůstavitelky v první dědické skupině (§ 473 odst. 1 ObčZ). I když podle ust. § 463 ObčZ platí, že dědic může […]

Usnesení Městského soudu v Praze č. j. 24 Co 321/99-171 ze dne 30. 11. 1999: Z uvedených ustanovení lze dovodit, že je naprosto nepřípustné, aby po úmrtí zůstavitele nakládal s jeho majetkem někdo jiný než dědic. Pokud je nutné nakládat s majetkem zůstavitele nad rámec běžného hospodaření již v průběhu dědického řízení (např. hradit za […]

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1351/2000, ze dne 14. 3. 2001: Počínáním, kterým dal najevo, že dědictví nechce odmítnout, se podle ustálené judikatury soudů rozumí takové chování dědice, kterým se k zůstavitelovu majetku nebo k jeho části (například k jednotlivé věci) projevuje jako jeho vlastník (k zůstavitelovu majetku nebo jeho části se tedy […]

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4391/2009, ze dne 22. 5. 2012: Počínáním, kterým dal dědic najevo, že dědictví nechce odmítnout, se podle ustálené judikatury soudů rozumí takové chování dědice, kterým se k zůstavitelově majetku nebo k jeho části (například k jednotlivé věci) projevuje jako jeho vlastník (k zůstavitelovu majetku nebo jeho části se […]