Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1473/2015, ze dne 9. 2. 2016: Judikatura soudů již dříve dospěla k závěru, že, dojde-li ke zničení listiny obsahující poslední vůli zůstavitele neúmyslně nebo osobou odlišnou od zůstavitele, bude pořízení pro případ smrti přesto vyvolávat právní účinky, jestliže se současně prokáže, že závěť obsažená ve zničené listině měla […]

Usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 24 Co 51/2001, ze dne 28. 2. 2001: Ustanovení závěti o povinnosti dědice (dědiců) vyplatit peněžité podíly jiným osobám nemá charakter podmínky, která nemá právní následky (§ 478 ObčZ). Toho, komu má být podle závěti zůstavitele vyplacena peněžitá částka, lze důvodně považovat za dědice, a tedy za účastníka […]

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2214/2012, ze dne 18. 6. 2013: V průběhu řízení před soudem prvního stupně byla soudu (soudnímu komisaři) předložena závěť sepsaná ve formě notářského zápisu býv. státní notářkou L. T. dne 29.7.1992, jež mimo jiné obsahuje text: „Po své smrti odkazuji dům čp. se st. parcelou (restauraci) v k.ú. […]

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 5 Co 15/74, ze dne 31. 1. 1974: Jestliže zůstavitel v závěti určil konkrétní nemovitost ustanovenému závětnímu dědici, ale později tuto nemovitost smluvně převedl na jinou osobu, nelze při posuzování účinnosti závěti nebo její části již zpravidla mít za to, že by zůstavitel přesto chtěl, aby […]

Rozsudek Nejvyššího soudu České socialistické republiky sp. zn. 4 Cz 22/77, ze dne 21. 7. 1977: Ustanovil-li zůstavitel závětí dědice veškerého svého majetku, „který je v jeho bytě“, lze tento projev vůle vyložit tak, že se vztahuje i na úspory na vkladních knížkách, jež měl v bytě uloženy v době pořizování závěti i svém majetku, […]

Rozsudek Nejvyššího soudu České socialistické republiky sp. zn. 4 Cz 73/82, ze dne 30. 3. 1983: Vzhledem k tomu, že občanský zákoník nestanoví, jak má být v závěti vyjádřeno ustanovení někoho dědicem, je třeba k doložení skutečné vůle pisatele závěti v pochybnostech zjišťovat vedle znění textu listiny i všechny okolnosti, za nichž byl projev vůle […]

Rozsudek Nejvyššího soudu České socialistické republiky sp. zn. 4 Cz 61/86, ze dne 28. 11. 1986: K posouzení skutečné vůle pisatele závěti, jsou-li o ní pochybnosti, je třeba zjišťovat vedle znění textu listiny (slovního výkladu) všechny okolnosti, za nichž byl projev vůle o ustanovení závětních dědiců učiněn a z nichž lze dovodit skutečnou vůli zůstavitele. […]

Rozsudek Nejvyššího soudu České socialistické republiky sp. zn. 4 Cz 8/90, ze dne 28. 2. 1990: Jestliže zůstavitel ustanoví ve své závěti dědici svého majetku „synovce, neteře a sestry“, pak je jednoznačně určitelný, kdo jimi byli v době smrti zůstavitele a že závětními dědici zůstavitele jsou všichni, tj. jeho sestry, synovci a neteře ve vlastním […]

Rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 18 Co 218/93, ze dne 14. 2. 1994: Ustanovení závěti, kterým pořizovatel poroučí svůj majetek „svým dětem“ bez uvedení bližších údajů o těchto dětech, nelze považovat za neurčité: je prokazatelné, kdo je dítětem pořizovatele. Neobsahuje-li závěť další omezení, je třeba ji vykládat tak, že pořizovatel ustanovil za dědice […]

Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1143/2002, ze dne 19. 12. 2002: Ustanovení dědiců je podstatnou obsahovou náležitostí závěti jako právního úkonu, bez níž by nešlo o platnou závěť. Občanský zákoník přitom nestanoví, jak má být v závěti vyjádřeno ustanovení někoho dědicem, tj. formální náležitost ustanovení dědice. Proto musí jít o takové označení, které […]