Rozsudek Krajského soudu v Praze, sp. zn. 24 Co 375/2006, ze dne 19. 10. 2006:
Námitku žalobkyně uvedenou v jejím vyjádření k odvolání odvolací soud zhodnotil jako nedůvodnou. Soud I. stupně postupoval správně, pokud vyslechl JUDr. J. Č. a JUDr. M. N., aniž by je zprostil povinnosti mlčenlivosti ve smyslu ust. § 21 odst. 2 a § 21 odst. 9 písm.a) zákona Č. 85/96 Sb., zákon o advokacii.
Účelem právní úpravy o účasti svědků při podpisu závěti sepsané vlastní rukou zůstavitele (§ 476b obč. zák.) je vyloučit pochybnosti o tom, že listina obsahuje poslední vůli zůstavitele. Jde tedy o osoby, které mohou vůli zůstavitele (resp. jeho projev vůle pořídit závěť) následně (po smrti zůstavitele) dosvědčit. Je-li podstatou svědeckého úkolu při pořízení závěti podle § 476 o.z. účast svědka na úkonu zůstavitele, jímž podepsal listinu, která obsahuje jeho poslední vůli, pak účast u takového úkonu, je-li svědkem advokát, nelze považovat za poskytování služby právní pomoci. Okolnosti, které se svědek – advokát – při svědeckém úkonu dozvěděl (zejména o tom, zda zůstavitel vlastní rukou podepsal listinu obsahující podle projevu zůstavitele jeho poslední vůli), proto nejsou skutečnostmi, o nichž se advokát dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb. Na tento závěr by neměla vliv ani okolnost, že advokát, v rámci poskytování právních služeb předtím působil jako pisatel závěti. Ostatně již z toho, že zůstavitel povolá nějakou osobu jako svědka pořízení své poslední vůle, vyplývá, že zjevně je srozuměn s tím, aby tato osoba podávala právě o tomto pořízení svědectví.
