Rozsudek Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 41 C 238/2020, ze dne 17. 5. 2021:
Při zkoumání této listiny ex-officio pak soud dospěl k závěru, že tento projev vůle zůstavitele není neplatným absolutně z formálního hlediska (§ 574 a násl., § 1532 občanského zákoníku) ani pro nedostatek náležitostí právního úkonu (§ 1534 občanského zákoníku) či pro absolutní svědeckou nezpůsobilost zúčastněných svědků advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (§ 1539 odst. 2 občanského zákoníku).
K námitce žalobců pak bylo třeba se zabývat otázkou, zda závěť není neplatnou z důvodu, že by závětní svědkyně [jméno] [příjmení] byla relativně nezpůsobilým závětním svědkem ve vztahu k závětní dědičce [celé jméno žalované] z důvodu, že se mezi dotčenými osobami jedná o osoby blízké (§ [číslo] odst. 1, § 22 občanského zákoníku). V řízení vyšlo najevo, že dotčené osoby nejsou příbuzné v řadě přímé (§ 772 odst. 1 občanského zákoníku), neboť se jedná o sestřenice. Nejde tedy ani o sourozence. Dotčené subjekty nejsou ani manželé či partneři dle zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, ani osoby sešvagřené nebo osoby, které by spolu žily. Dotčené subjekty jsou však osoby v poměru rodinném, a to příbuzné v linii vedlejší (§ 772 odst. 2 občanského zákoníku).
Předmětem právního posouzení (k tomu srov. rozhodnutí Krajského soudu v Brně sp. zn. 18 Co 266/97) pak zůstalo, zda dotčené osoby v poměru rodinném jsou osoby sobě navzájem blízké, tj. zda mezi nimi existuje vztah citový, a to tak silný, aby újmu jedné pociťovala druhá z nich jako újmu vlastní. Dle komentářové literatury se přitom„ vyžaduje vyšší intenzita tohoto vztahu, než jen obvyklá mezilidská soudržnost“ a musí být dány rovněž objektivní skutečnosti, ze kterých lze na intenzitu citového vztahu mezi osobami usuzovat (srov. [příjmení], F., [příjmení], P. [příjmení] kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek I. § [číslo] [obec]: Leges, 2013, str. 303,304). Intenzita takového vztahu přitom může být dána celou řadou aspektů – podobností názorů a zastávaných hodnot, délkou trvání vztahu, společnými zážitky, koníčky, zájmy a dalšími přáteli, profesní provázaností, bydlením v sousedství, vzájemným kamarádstvím dětí, společně tráveným časem apod. Přitom nedostatek intenzity jednoho znaku může být nahrazen vyšší intenzitou znaku jiného (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 955/18 per analogiam).
V posuzovaném případě se z provedeného dokazování podává, že intenzita vztahu mezi dotčenými subjekty, tj. mezi žalovanou 1. [celé jméno žalované] jako závětní dědičkou a závětní svědkyní [jméno] [příjmení] není takové intenzity, kdy by újmu jedné z nich pociťovala druhá z nich jako újmu vlastní. Je zde sice dána obvyklá rodinná soudržnost, daná příbuzenským poměrem v linii vedlejší a tím, že si spolu jako malé děti hrály a současně mezi těmito dotčenými osobami nedošlo k rozkolu, není zde však ona„ vyšší intenzita“ tohoto vztahu nad tuto obvyklou rodinnou soudržnost, která se projevuje pouze jejich účastí na setkáních široké rodiny na významných rodinných událostech (např. trachtaci při úmrtí člena širší rodiny) nebo tradiční [anonymizováno] pouti u kaple sv. [jméno] a [jméno] na [anonymizováno], příp. blahopřáním ke svátku či narozeninám, [anonymizováno]. Není zde však žádná vyšší intenzita kontaktů dotčených subjektů daná trávením společného času, účastí na oslavě narozenin členů rodiny [jméno] [příjmení] či žalované 1. [celé jméno žalované], dovelených, stýkáním se mimo uvedené příležitosti či jen kontaktováním se v průběhu roku, vyhledáváním se navzájem, sdílením společných zážitků, koníčků či zájmů či jakýchkoliv„ intimnějších“ informací dotčenými subjekty vyjma právě pravidelné účasti na tradiční [anonymizováno] pouti jednou v roce či příležitostném rodinném setkání při významné rodinné události (např. úmrtí člena rodiny), při níž je sezvána ona širší rodina ale také rodinní známí či přátelé. Na vyšší intenzitu vztahu mezi dotčenými subjekty pak nelze usuzovat ani z toho, že žalovaná 1. [celé jméno žalované] nechala vždy popřát závětní svědkyni k narozeninám v rádiu, když tato tak přála celé širší rodině, přátelům i známým, nebo si popřály ke svátku či narozeninám, [anonymizováno] telefonicky, příp. si popovídaly na setkání širší rodiny. Vztah žalované 1. [celé jméno žalované] a [jméno] [příjmení] lze označit v rámci uvedeného za formální, vymezený pouze a jen právě onou rodinnou vazbou v nepřímé linii. Nelze z uvedeného než uzavřít, že intenzita vztahu mezi dotčenými subjekty nedosahuje zdaleka takové výše, aby jedna z nich pociťovala újmu druhé jako vlastní. Konečně ani jeden z dotčených subjektů při své výpovědi takové intenzitě svých vztahů ani dosvědčil. Také z výpovědi advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], který byl dne [datum] rovněž svědkem závěti zůstavitele, se podává, že před sepisem závěti zůstavitele se ubezpečil u druhé závětní svědkyně [jméno] [příjmení] jako své zaměstnankyně, že je v tomto konkrétním způsobilým závětním svědkem. A pokud by tomu tak nebylo, jak vyplynulo z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], bylo možno alternativně zajistit v budově sídla advokátní kanceláře ihned jinou osobu jakožto závětního svědka.
Soud dodává (obiter dicta), že závětní svědci jsou způsobilými, neboť nejde ani o osoby dle ustanovení § [číslo] ve spojení s § 1540 občanského zákoníku, když dle komentářové judikatury osoby zde uvedené nejsou ze svědectví vyloučeny bez dalšího, ale jen pro případy, kdy zůstavitel také tyto osoby povolává za dědice či odkazovníky a jen v této části závěti.
