Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 19 C 407/2020:
K nutnosti podání žaloby v případě, že se dědici neshodnou na tom, co má patřit do pozůstalosti, se vyjadřuje i odborná literatura (viz komentář C.H.Beck k § 172 z. ř. s.)„ O spornost aktiv či pasiv dědictví ve smyslu § 172 odst. 2 jde jen tehdy, uvedou-li účastníci odchylné skutkové verze o majetku (dluhu), přičemž verze alespoň jednoho účastníka odůvodňuje zařazení a verze jiného účastníka nezařazení majetku či dluhu do aktiv či pasiv dědictví. Pouhá rozdílná tvrzení účastníků, bez jejich odlišného skutkového zdůvodnění, nelze ještě považovat za spor ve smyslu § 175k odst. 3 OSŘ – nyní § 172, resp. § 173 ZŘS (MS v Praze 24 Co 127/2002, AN 2/2003 s. 43). I v tomto případě se má soud (soudní komisař) pokusit spor o dědické právo vyřešit dohodou (§ 99 a 100 OSŘ). Pokud skutečnosti rozhodné pro zařazení či nezařazení majetku do aktiv, resp. pasiv zůstanou i po pokusu o odstranění sporu mezi účastníky sporné, soudní komisař v řízení o pozůstalosti tento spor neřeší, nemůže – ani za použití výsledků svého šetření – rozhodnout, co patří do aktiv nebo pasiv dědictví (neshodnou-li se na tom účastníci alespoň dodatečně), a nemůže dědici uložit, aby podle § 170 podal žalobu, jíž by se domáhal vyřešení takového sporu. Zákon předpokládá, že soudní komisař (soud) se v dědickém řízení omezí jen na zjištění spornosti a že při určení obvyklé ceny majetku, výše dluhů a čisté hodnoty dědictví, popřípadě výše jeho předlužení, ke sporným položkám nepřihlíží. Uvedený postup ovšem neznamená, že by se dědici nemohli ohledně tohoto majetku nebo dluhů domáhat svých práv žalobou mimo řízení o pozůstalosti, a to i před skončením řízení o pozůstalosti. Žalobu soud projedná a rozhodne o ní ve sporném řízení.“.
