Rozsudek Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 7 C 107/2020, ze dne 22. 1. 2021:
Matka účastníků [jméno] [příjmení] byla v roce 2013 těžce nemocná. Předmětné nemovitosti měla ve svém výlučném vlastnictví. Dne [datum] uzavřela celkem tři smlouvy v tomto pořadí: 1. nepojmenovanou smlouvu dle § 51 obč. zák., kde účastníky byli kromě ní také žalobkyně, žalovaný a paní [jméno] [příjmení]; 2. darovací smlouvu, kde byla dárkyní a obdarovaným byl žalovaný; a nakonec smlouvu o osobním závazku, kde byla osobou oprávněnou a žalovaný osobou povinnou. Dvě posledně uvedené smlouvy byly připraveny advokátkou, které [jméno] [příjmení] udělila plnou moc a která se dobře zná i se žalobkyní. Nepojmenovaná smlouva konstatovala výlučné vlastnictví paní [příjmení] k předmětným nemovitostem a její úmysl tyto nemovitosti darovat žalovanému. Dále je zde obsažen závazek žalovaného, že si předmětné nemovitosti neponechá ve svém vlastnictví, ale že je prodá a se získanou kupní cenou naloží dle smlouvy v závislosti na tom, zda matka účastníků bude na živu, či zda k prodeji dojde až po její smrti. Darovací smlouvou darovala matka účastníků žalovanému předmětné nemovitosti a žalovaný je do svého vlastnictví přijal. Na základě této smlouvy pak bylo jeho vlastnické právo zapsáno do katastru nemovitostí. Smlouvou o osobním závazku se žalovaný jako budoucí vlastník nemovitostí, které mu [jméno] [příjmení] darovala, zavázal, že ji nechá do doby, než bude nemovitost prodána, případně do její smrti, nemovitost užívat a brát z ní užitky, a to pod sankcí 500 000 Kč pro případ porušení této povinnosti. [jméno] [příjmení], matka účastníků, zemřela dne [datum]. Pozůstalostní řízení po matce účastníků skončilo schválením dědické dohody, kdy předmětem dědictví byly zůstatky na účtech v hodnotě cca 50 000 Kč. Předmětné nemovitosti má žalovaný ve svém vlastnictví do současné doby a z jeho postoje je zřejmé, že je prodat nehodlá.
Přestože byl žalovaný v pořadí první uzavřenou, nepojmenovanou smlouvou zavázán, jak má s poskytnutým darem dále naložit, nelze z toho dovodit neplatnost kterékoliv ze tří smluv. Občanské právo (a toto platí jak pro úpravu obsaženou v obč. zák., tak o to silněji v o. z.) je ovládáno zásadou autonomie vůle. Ta umožňuje subjektům uzavírat jakékoliv smlouvy, pokud svým obsahem nebo účelem neodporují zákonu, nebo jej neobchází anebo se nepříčí dobrým mravům. Žádný z uvedených důvodů soud v konkrétní věci neshledal. [příjmení] [jméno] [příjmení] byla při uzavírání jednotlivých smluv vedena záměrem uspořádat své majetkové poměry před tím, než zemře, když byla s touto skutečností srozuměna. Motivována tím, aby nemovitosti nebyly zatíženy exekucemi žalobkyně, rozhodla se pro jejich převod na žalovaného. Ten v pozici vlastníka nemovitostí se pak měl dle jejího přání (představy) následně postarat o jejich prodej a rozdělení výtěžku z prodeje smluveným způsobem, tj. rozdělit konečnou kupní cenu (po odečtení částky pro svědkyni [příjmení]) rovným dílem mezi sebe a žalobkyni. V uvedeném obsahu a účelu smlouvy soud nespatřuje ničeho, co by odporovalo zákonu (exekuce žalobkyně nebyly závazky matky účastníků) nebo jej obcházelo anebo se příčilo dobrým mravům (ust. § 39 obč. zák.), tedy nic, pro co by mohl uzavřít na neplatnost darovací smlouvy.
S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 22 Cdo 2119/2003 ze dne 11. 2. 2004, jehož právní věta zní:„ Právně významným účelem smlouvy je takový účel, který sledují všichni účastníci smlouvy anebo jej sleduje pouze některý z účastníků, ostatní však o tomto cíli vědí nebo jej z okolností, za kterých ke smluvnímu jednání dochází, musejí předpokládat. Sleduje-li jedna ze stran právního úkonu (smlouvy) dosažení účelu, který není vyjádřen v obsahu právního úkonu a o kterém druhá strana neví a vědět nemůže, jde jen o pohnutku, která je právně bezvýznamná a nemá na platnost právního úkonu vliv.“ a který vychází z rozsudku dovolacího soudu ze dne 26. srpna 1998, sp. zn. 2 Cdon 736/97, uveřejněném v časopise Právní rozhledy [číslo] který se rovněž týká otázky neplatnosti právního úkonu pro obcházení zákona, podepsaný setrvává na svém závěru o platnosti darovací smlouvy ze dne [datum]. Snahou nezatížit nemovitosti případnými exekucemi žalobkyně a„ zjednodušit“ vypořádání majetku činností žalovaného matka účastníků neobešla žádný zákon (dluhy žalobkyně nebyly jejími dluhy a nešlo tak o žádné krácení věřitelů) a neobešla ani dědické řízení, neboť nakládání s majetkem za svého života se rovněž nedopustila ničeho v rozporu se zákonem ani s dobrými mravy
