Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 6 C 117/2020, ze dne 13. 4. 2022:
Ust. § 189 odst. 1 z.ř.s. dopadá na situaci, kdy při projednání pozůstalosti vzniknou spory o aktiva pozůstalosti, ke kterým se podle tohoto zákonného ustanovení jako ke spornému majetku v řízení o pozůstalosti nepřihlíží. Ten, kdo tvrdí, že do aktiv pozůstalosti patří i další majetek, může své nároky uplatnit samostatnou žalobou, předpokládanou ust. § 189 odst. 1 z.ř.s., a to i po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti. Taková žaloba může znít, jde-li o nemovitosti, které se zapisují do katastru nemovitostí, na určení vlastnického práva dědice k této nemovité věci, a její formulace musí odpovídat konkrétnímu právu dědice, respektujícímu konečné rozhodnutí v pozůstalostním řízení. Současná úprava řízení o pozůstalosti, i vzhledem k ust. § 193 odst. 1 věty za středníkem z.ř.s., tak vylučuje dodatečné projednání sporných aktiv pozůstalosti, která se objeví po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti. Jak uvedeno, práva k tomuto spornému majetku je třeba uplatnit žalobou, o které nalézací soud, právě s ohledem na pravomocné konečné rozhodnutí o pozůstalosti, rozhodne ve vztahu k účastníkům tohoto sporného řízení bez toho, aby bylo následně nutné tato aktiva projednávat v řízení o dodatečném projednání pozůstalosti (k tomu viz. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17.9.2019 sp.zn. 22 Co 84/2018). V projednávané věci to znamená, že ačkoliv žalobce má naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva, když na základě rozhodnutí v pozůstalostním řízení nabyl pozůstalost, nemůže mít naléhavý právní zájem na v tomto řízení uplatněném požadovaném určení, že předmětné nemovitosti byly ke dni smrti ve výlučném vlastnictví zůstavitelky, protože jde o sporné aktivum. Vzhledem k tomu, že nesprávně uplatněný žalobní petit není kryt poučovací povinností soudu, protože by se jednalo o poučení hmotněprávní, nezbylo soudu, než pro nedostatek naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení žalobu zamítnout.
