Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 28 C 168/2022, ze dne 12. 10. 2022:
Současná zákonná úprava řízení o pozůstalosti, i s poukazem na ust. § 193 odst. 1 věty za středníkem z.ř.s., vylučuje, aby nová sporná aktiva pozůstalosti, která se objeví po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti, byla následně dodatečně projednána. Práva k tomuto spornému majetku je třeba uplatnit žalobou, předpokládanou ust. § 189 odst. 1 z.ř.s., o které nalézací soud, právě s ohledem na pravomocné konečné rozhodnutí o pozůstalosti, rozhodne ve vztahu k účastníkům tohoto sporného řízení, aniž by bylo následně nutno tato aktiva projednávat v řízení o dodatečném projednání pozůstalosti.
Dále je nutno konstatovat, že po 31. 12. 2013, kdy nastala účinnost občanského zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen občanský zákon), je dosavadní judikatura, týkající se naléhavého právního zájmu dědiců po zůstavitelích, zemřelých po 31. 12. 2013, v případě žalob na určení, že zůstavitelé byli ke dni úmrtí vlastníkem určité věci, již nepoužitelná (např. se jedná o rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2160/2005 ze dne 26. 6. 2006, dále 30 Cdo 1857/2001 a 29 Cdo 2290/2006 ze dne 18. 9. 2007).
Výše uvedené v rámci projednávané věci znamená, že ačkoliv žalobkyně může mít naléhavý právní zájem na určení svého spoluvlastnického práva k předmětnému bytu, když na základě rozhodnutí v pozůstalostním řízení nabyla část hodnoty pozůstalosti po zesnulé paní [příjmení], nemůže mít naléhavý právní zájem na v tomto řízení požadovaném určení, že předmětný byt byl ke dni úmrtí paní [příjmení] ve výlučném vlastnictví jmenované zesnulé, protože jde o sporné aktivum pozůstalosti. Pokud je tedy žalobní petit formulován na určení vlastnického práva paní [příjmení] k předmětnému bytu ke dni jejího úmrtí, pak žalobkyně na požadovaném určení nemá naléhavý právní zájem (ten by mohla žalobkyně eventuálně mít toliko na určení, že je spoluvlastnicí předmětného bytu).
Vzhledem k tomu, že nesprávně uplatněný žalobní petit není kryt poučovací povinností soudu, neboť by se jednalo o poučení hmotněprávní, nezbylo soudu, než pro nedostatek naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení podanou žalobu zamítnout (viz výrok I. tohoto rozsudku).