Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 70 C 133/2022, ze dne 20. 2. 2023:
Navrhovatelka se návrhem na uznání cizího rozhodnutí ze dne 2.12.2022 domáhala uznání rozhodnutí Osvědčení o dědickém právu za zákona vydané notářem [země] [jméno] [příjmení] [příjmení] dne 3.6.2022, [číslo] [anonymizována dvě slova] [číslo], registrované pod [číslo], kterým se potvrzuje dědické právo paní [celé jméno žalobce], narozené [datum], bytem [adresa], byt č [anonymizováno], [příjmení], [ulice] [anonymizováno], k pozůstalosti po panu [jméno] [příjmení] [celé jméno žalobce], narozenému [datum], zemřelému [datum], nacházející se mimo území [země] (dále jen„ rozhodnutí“), a to v celém rozsahu na území České republiky.
Navrhovatelka žádala uznání cizího rozhodnutí vydaného v dědické věci, soud s odkazem na ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen z.m.p.s.) aplikoval před úpravou obsaženou v tomto zákoně v ust. § 79 z.m.p.s. dvoustrannou mezinárodní smlouvu uveřejněnou vyhláškou č. 95/1982 Sb. o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (dále jen„ mezinárodní smlouva“), jelikož navrhovatelka žádá uznání osvědčení vydaného v dědickém řízení pověřeným notářem, což lze mít za rozhodnutí justičního orgánu v občanskoprávní věci majetkové povahy ve smyslu čl. 54 mezinárodní smlouvy.
Soud nejprve učinil s odkazem na tuto mezinárodní smlouvu závěr, že je dána mezinárodní příslušnost věc rozhodnout, a to podle čl. 56 odst. 1 mezinárodní smlouvy, podle něhož je dána pravomoc soudu smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí vykonáno. Vzhledem ke skutečnosti, že navrhovatelka žádá uznání rozhodnutí ve vztahu k vydání majetku na území České republiky, je český soud příslušný věc projednat a rozhodnout. Soud v souladu s návrhem rovněž dospěl k závěru, že je dána místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 5, neboť v obvodu tohoto soudu může nastat skutečnost, která má pro uznání rozhodnutí význam, konkrétně v obvodu tohoto soudu bude navrhovatelka žádat o vydání finančních prostředků z bankovního účtu (ust. § 16 odst. 4 z.m.p.s.).
Soud konstatuje, že cizí rozhodnutí v majetkových věcech se uznávají bez dalšího řízení, jak by tomu mohlo být i v tomto případě, nicméně je možné cizí rozhodnutí uznat ve zvláštním řízení v případě, kdy navrhovatelka trvá na uznání rozhodnutím soudu, proto soud ve věci rozhodl, a to rozsudkem bez nařízení jednání v souladu s ust. § 16 odst. 4 z.m.p.s.
Soud vycházel ze skutkového stavu, že navrhovatelka žádala uznání rozhodnutí v dědické věci po zemřelém [jméno] [příjmení] [celé jméno žalobce], narozeném dne [datum], zemřelém dne [datum], konkrétně Osvědčení o dědickém právu za zákona vydané notářem [země] [jméno] [příjmení] [příjmení] dne 3.6.2022, [číslo] [anonymizována dvě slova] [číslo], registrované pod [číslo], kterým se potvrzuje dědické právo paní [celé jméno žalobce], narozené [datum], bytem [adresa], byt č [anonymizováno], [příjmení], [ulice] [anonymizováno], k pozůstalosti po panu [jméno] [příjmení] [celé jméno žalobce], narozenému [datum], zemřelému [datum], přičemž toto rozhodnutí z dědického řízení i úmrtní list [jméno] [příjmení] [celé jméno žalobce] jsou opatřeny ověřovací doložkou, tzv. apostilou (čl. 3 odst. 1 a čl. 4 Haagské úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin („ Úmluva o Apostile“) z 5. října 1961 uveřejněné pod č. 45/1999 Sb.), z tohoto pohledu je osvědčena pravost podpisu, pravomoc podepsaného orgánu, totožnost pečeti a razítka orgánu, který listinu vydal (zjištěno z osvědčení o dědickém právu ze zákona registrované pod [číslo], včetně apostily a úředního překladu do českého jazyka, z úmrtního listu pana [jméno] [příjmení] [celé jméno žalobce] ze dne 16.11.2021 včetně apostily a úředního překladu do českého jazyka).
Současně bylo zjištěno nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, a to dne 3.6.2022 (zjištěno z potvrzení o nabytí právní moci osvědčení ze dne 29.10.2022, včetně apostily a úředního předkladu do českého jazyka).
Po právní stránce vycházel soud z ustanovení mezinárodní smlouvy, konkrétně z čl. 54 mezinárodní smlouvy, podle kterého smluvní strany za podmínek stanovených v této smlouvě uznávají a vykonávají na území druhé smluvní strany rozhodnutí justičních orgánů v občanských, pracovních a rodinných věcech majetkové povahy, jakož i soudem schválené smíry v těchto věcech, dále dle čl. 56 odst. 2 mezinárodní smlouvy soud, který rozhoduje o uznání a nařízení výkonu rozhodnutí se omezí na zjištění, zda jsou splněny podmínky stanovené touto smlouvou. Zjistí-li že tyto podmínky jsou splněny, nařídí výkon rozhodnutí.
Podle čl. 60 mezinárodní smlouvy uznání a výkon rozhodnutí uvedených v čl. 54 mezinárodní smlouvy může být odmítnuto jestliže
- a) podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno, nenabylo právní moci nebo není vykonatelné, s výjimkou rozhodnutí, která jsou vykonatelná před nabytím právní moci,
- b) podle právního řádu třeba jen jedné smluvní strany marně uplynula lhůta k výkonu rozhodnutí,
- c) navrhovatel nebo odpůrce se nezúčastnil řízení v důsledku toho, že jemu nebo jeho zástupci nebylo včas a řádně doručeno předvolání nebo v důsledku toho, že předvolání bylo učiněno pouze veřejnou vyhláškou nebo jiným způsobem, který není v souladu s ustanovením této smlouvy
- d) bylo již o téže věci mezi týmiž účastníky na území smluvní strany, kde má být rozhodnutí uznáno nebo vykonáno, vydáno dříve rozhodnutí, které nebylo právní moci, nebo jestliže orgán této smluvní strany zahájil dříve řízení v téže věci,
- e) podle ustanovení této smlouvy, a v případech touto smlouvou neupravených, podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno a vykonáno, je k řízení ve věci dána výlučná pravomoc jejich orgánů.
Na základě aplikace příslušné právní úpravy k prokázanému skutkovému stavu soud činí závěr, že nejsou žádné překážky, jež by uznání tohoto rozhodnutí bránily, proto návrhu vyhověl a rozhodl o uznání rozhodnutí, tak jak je uvedeno ve výroku I.
Ohledně nákladů řízení soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náklady řízení nepřiznal, když jediným účastníkem řízení byla navrhovatelka (výrok II.).
