Rozsudek Okresního soudu v Liberci sp. zn. 12 C 363/2020, ze dne 23. 9. 2021:
Předpoklady důvodu vydědění (tedy že žalobci neposkytli zůstaviteli potřebnou pomoc v nouzi) jsou následující: jednak to, že se zůstavitel ocitl v nouzi, že potomek měl reálně možnost se o nouzi zůstavitele dozvědět a byl schopen pomoci a zůstavitel pomoc potomka neodmítl. Pro úplnost je třeba uvést, že neposkytnutí pomoci zůstaviteli ze strany nepominutelného dědice přitom musí odporovat dobrým mravům (viz. rozhodnutí NS ČR 21 Cdo 3329/2010). Po provedeném dokazování nebylo prokázáno, že by se zůstavitel nacházel v nouzi pro zdravotní či jiné potíže nastalé v důsledku onemocnění či věku, případně pro potíže způsobené jinými okolnostmi, naopak bylo prokázáno, že zůstavitelův zdravotní stav se začal zhoršovat až těsně před jeho smrtí, měl zajištěnu stálou péči ze strany své manželky, což bylo dostačující. Z účastnických výpovědí žalobců a svědků [jméno] [celé jméno žalované] a [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce] je zřejmé, že zůstavitel nestál o to, aby o jeho zdravotním stavu žalobci věděli. On sám je neinformoval a informaci jim nesměla podat ani jiná osoba. Je tudíž logické, že žalobci o zdravotním stavu (taktéž o předchozím úrazu zůstavitele), event. o tom, že by se nacházel v nouzi, nic nevěděli a neměli ani reálně možnost se o něm dozvědět. V daném případě bylo jednoznačně prokázáno, že zůstavitel odmítal jakýkoliv kontakt s potomky a tudíž o pomoc, pokud by ji potřeboval, nikdy nepožádal, naopak pomoc odmítal.
