Rozsudek Městského soudu v Brně sp. zn. 21 C 117/2022, ze dne 9. 11. 2022:
V řízení bylo prokázáno, že žalobce je synem [jméno] [příjmení], [datum narození] a [jméno] [příjmení], [datum narození]. Otec [jméno] [příjmení] zemřel [datum] a matka žalobce [jméno] [příjmení] se znovu provdala dne [datum] za [jméno] [celé jméno žalobce], s nímž měla dalšího syna [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození]. K žádosti matky žalobce rozhodl Obvodní národní výbor v [obec] – [část obce] rozhodnutím z [datum] (tj. po narození druhého syna [jméno] [příjmení], dříve [příjmení]), že dává souhlas s tím, aby žalobce používal příjmení [celé jméno žalobce]. Tato skutečnost byla zapsána do knihy narození u záznamu, týkajícího se žalobce, a rozhodnutí bylo dle rozdělovníku postoupeno všem relevantním orgánům.
Při zápisu do Centrální evidence obyvatel došlo k chybnému zápisu, kdy manžel matky žalobce [příjmení] [celé jméno žalobce] byl zapsán jako otec žalobce, ačkoliv pro tento zápis neexistoval právní podklad. Kontrolou spisovny zdejšího soudu bylo zjištěno, že jediné řízení, které zde probíhalo a týkalo se žalobce, proběhlo v roce 1976, tj. po úmrtí otce žalobce, kdy se rodiče otce [jméno] [jméno] [příjmení] domáhali svěření žalobce do své péče, avšak řízení bylo usnesením z 10.8.1976 zastaveno a spis v důsledku skartace již k dispozici není. Řízení o osvojení žalobce u zdejšího soudu nikdy neproběhlo a s ohledem na bydliště žalobce nemohlo proběhnout u jiného soudu.
Žalovaná o tom, že žalobce osvojen nebyl, dle názoru soudu věděla, neboť v dědickém řízení po svém zemřelém otci byla účastna spolu se svou matkou, manželkou zůstavitele, dědického řízení, kde žalobce byl jako potomek předemřelého syna zůstavitele rovněž povolán k dědictví. Žalovaná se zúčastnila osobně dědického řízení, její matka, žalovaná a žalobce uzavřeli dědickou dohodu, kdy ani [jméno] [příjmení] ani žalovaná nenamítaly, že by žalobce snad z důvodu osvojení neměl být povolán k dědictví po svém dědečkovi. Teprve o 11 let později v dědickém řízení po své matce žalovaná uvedla, že žalobce byl osvojen, přičemž notář projednávající dědictví bez zjevného důvodu vycházel pouze ze záznamu v Centrální evidenci obyvatel – záznamy CEO však nezakládají změnu právního vztahu, jedná se pouze o administrativní záznamy, které nejsou a nemohou být dokladem příbuzenských vztahů, osvojení apod. Lze tedy konstatovat, že bylo postaveno najisto, že žalobce nebyl osvojen manželem své matky, došlo pouze ke změně jeho příjmení na základě rozhodnutí ObNV v [obec] – [část obce] z [datum], přičemž dle názoru soudu žádost matky žalobce o změnu příjmení byla motivována zájmem na tom, aby všichni členové rodiny měli stejné příjmení, zejména pak obě děti [jméno] [příjmení].
S ohledem na uvedené závěry dokazování lze konstatovat, že při absenci závěti, která by žalobce vylučovala z dědictví po [jméno] [příjmení], je žalobce jako potomek syna zůstavitelky povolán k dědictví v první třídě dědiců (§ 1635 odst. 1, 2 zákona 89/2012 Sb. občanský zákoník, dále o.z.). Do první třídy tedy po [jméno] [příjmení] spadá žalovaná jako její dcera a [jméno] [příjmení] jako její syn – v důsledku jeho úmrtí pak jeho dědický podíl dle § 1635 odst. 2 o.z. nabývá žalobce jako jediný syn [jméno] [příjmení]. Vzhledem k tomu, že v dědickém řízení po [jméno] [příjmení] nebyl žalobce pojat jako dědic zůstavitelky, neboť notář bez zjevného důvodu vycházel pouze z chybného záznamu v Centrální evidenci obyvatel (aniž by si případné osvojení ověřil dotazem na soud) a tvrzení žalované, která však věděla (viz dědické řízení po otci žalované), že žalobce osvojen nebyl a že s ním sama v dědickém řízení po svém otci uzavřela jako s dědicem dědickou dohodu, která byla soudem schválena. Žalobce se domáhal nároku oprávněného dědice dle § 189 odst. 2 zákona 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních, přičemž splnil veškeré předpoklady pro rozhodnutí dle uvedeného ustanovení, když prokázal, že spadá do první třídy dědiců a nebyl účastníkem dědického řízení. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.
