KITTEL, David. § 1647 [Vydědění pro marnotratnost]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 3:
- Předpoklady
Zadlužení nebo marnotratnost nepominutelného dědice vyvolávající „obavu“, že by se jeho povinný díl pravděpodobně pro jeho potomky nezachoval. Zadlužení nemusí znamenat rovnou předlužení nebo úpadek (§ 3 InsZ). Marnotratnost nemusí znamenat rovnou to, že nepominutelný potomek již utratil velkou část svého majetku, postačí, že se po léta choval tak, že o jeho marnotratnosti nelze pochybovat (Rouček/Sedláček III 773 2).
- Zůstavení povinného dílu potomkům
- Způsobilí potomci. Potomci, kteří by mohli dědit. Nikoliv tedy potomci, kteří se zřekli dědického práva (§ 1484), jsou dědicky nezpůsobilí (§ 1481) nebo byli vyděděni (§ 1645). Nebude-li ke dni smrti zůstavitele žádný dědicky způsobilý potomek, nebude mít nepominutelný dědic vyděděný pro marnotratnost právo na dědický podíl, ale zůstane mu právo na povinný díl. Ke sporným otázkám srov. 1646 3–6.
- Způsob zůstavení. Povinný díl musí být zůstaven všem potomkům nepominutelného dědice, nejen některým z nich, způsobem podle § 1644.
SVOBODA, Jiří. § 1647 [Vydědění nepominutelného dědice]. In: FIALA, Roman, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475–1720). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 397–398, marg. č. 56–61:
I tento důvod byl již upraven v § 773 OZO. Smyslem tohoto ustanovení je ochrana rodiny zůstavitelova nepominutelného dědice před nepříznivými důsledky jeho chování v majetkové oblasti, je-li tu obava, že se pro jeho potomky nezachová (ani) povinný díl. Tato obava pramení z toho, že nepominutelný dědic:
– je tak zadlužen nebo
– si počíná tak marnotratně.
Zákon nevyžaduje předlužení nepominutelného dědice, postačí taková míra jeho zadlužení, která odůvodňuje závěr o tom, že potomkům takové osoby se dostane méně, než kolik by činil její povinný díl. Zákon dále nevyžaduje ani to, aby nepominutelný dědic v důsledku svého marnotratného chování již utratil velkou (značnou) část svého majetku. Bude postačovat, pokud se nepominutelný dědic již po určitou dobu choval tak, že nelze pochybovat o jeho marnotratné povaze (Gl. U. 12.990). Pouhá skutečnost, že nepominutelný dědic je zadlužen, patrně nebude postačovat k jeho vydědění (po právu). Je třeba zohlednit i společenskou realitu, kdy poměrně velká část populace je zadlužena, zápůjčky (spotřebitelské úvěry) jsou běžné a „zadlužovat se“ již nijak zvláště nedehonestuje dlužníky. Přikláníme se k názoru, že vydědění nepominutelného dědice z důvodu jeho zadluženosti by mělo být využíváno zejména v těch případech, kdy si dlužník způsobil své zadlužení sám svým nezodpovědným chováním, například v důsledku hazardu, rizikového podnikání nebo trestnou činností (WK IV 2. vydání s. 380).
Marnotratnost potomka může spočívat například v tom, že takový dědic žije nákladným způsobem života, bezhlavě až chorobně nakupuje věci, vesměs pro něho nepotřebné, nakupuje nákladné či luxusní věci v takovém rozsahu, který není odůvodněn jeho potřebami či potřebami jeho rodiny, žije si tzv. „nad poměry“ (WK IV 2. vydání s. 381).
I když zůstavitel obecně nemusí v prohlášení o vydědění uvést důvod vydědění (srov. výklad sub III), ze smyslu tohoto ustanovení dovozujeme, že by zůstavitel měl v prohlášení o vydědění uvést důvod vydědění, tedy zadluženost nebo marnotratnost potomka.
Důležitou podmínkou je, že povinný díl, který by jinak náležel nepominutelnému dědici, zůstavitel zůstaví dětem vyděděného potomka, respektive nejsou-li tyto děti (zemřely), tak jejich potomkům. Z textu zákona vyplývá, že zůstavitel povolá (obvykle) dědice, marnotratného či zadluženého potomka vydědí a jeho potomkům zůstaví povinný díl, a to v podobě dědického podílu nebo odkazu. V tomto směru je zůstavitel ve své testovací svobodě omezen a nemůže zůstavit povinný díl nikomu jinému než potomkům vyděděného, jinak by vydědění nebylo platné. To ovšem nebrání zůstaviteli, aby potomkům vyděděného zanechal větší povinný díl, a to i tak, že nepořídí pro případ smrti a nastane dědění podle zákonné posloupnosti. Podmínka zůstavení povinného dílu potomkům vyděděného nemusí vždy znamenat nutnost pořídit závěť ve prospěch těchto potomků, ale povinný díl jim může být zanechán i tak, že zůstavitel vedle prohlášení o vydědění nepořídí závěť a nastane dědění podle zákonné dědické posloupnosti. V takovém případě totiž potomci vyděděného nastupují k dědění podle práva reprezentace, neboť se na ně nevztahuje § 1646 odst. 3, a dostane se jim dědický podíl, který je vyšší než zákonem požadovaný povinný díl (Talanda 2019 s. 103).
Z této úpravy vyplývá ještě jeden velmi podstatný důsledek. Nemá-li zadlužený či marnotratný potomek zůstavitele (ani) v době dědického nápadu (tj. v době smrti zůstavitele) žádné své potomky (nedošlo v této době k početí potomka), nemůže jej zůstavitel platně (po právu) vydědit, neboť nemá, komu by zůstavil povinný díl, který by jinak náležel vyděděnému potomku.
DVOŘÁK, J., FIALA, J., ŠEŠINA, M., ŠVESTKA, J., WAWERKA, K. Občanský zákoník: Komentář, Svazek IV, (§ 1475-1720). [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2023-8-11]. ASPI_ID KO89_d2012CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X:
Obecně
Občanský zákoník uvádí další dva důvody vydědění, kterými jsou zadluženost a marnotratnost. Bude záviset na úvaze zůstavitele, zda důvody vydědění zadluženého nebo marnotratného dědice jsou v daném konkrétním případě splněny, zda se jeho představy o tom shodují se skutečností. Zůstavitel by měl při sepisování prohlášení o vydědění zvážit i důvodnost obavy, že po zkušenostech z počínání nepominutelného dědice během života zůstavitele lze očekávat, že tento dědic se bude stejně chovat (zadlužovat se, počínat si marnotratně) i po smrti zůstavitele, takže povinný díl, který by mu případně připadl z dědictví po zůstaviteli, by se nezachoval pro jeho potomky. Zůstavitel by měl také přihlédnout k tomu, že se majetkové poměry dědiců liší, a to, co je u jednoho dědice považováno za marnotratnost, je u jiného běžným standardem spotřeby, stejně jako statisícové dluhy u jednoho dědice jsou u jiného vzhledem k jeho majetku nepatrné.
Je otázkou, zda musí zůstavitel uvést v těchto případech důvod vydědění: Ze smyslu komentovaného ustanovení lze dovodit, že zůstavitel by měl v prohlášení o vydědění uvést důvod vydědění, který jej k tomu vedl, tedy zadluženost nebo marnotratnost. Z povahy těchto důvodů vyplývá, že musí existovat již v době, kdy zůstavitel sepisuje své prohlášení o vydědění, byť v době sepisování prohlášení důvody pro vydědění třeba ještě nenabyly takové intenzity, aby opravňovaly zůstavitele k takovému právnímu jednání, jako je vydědění, avšak v době úmrtí zůstavitele už třeba nebude o existenci důvodu vydědění pochyb, jak naznačuje důvodová zpráva.
Zadlužený dědic
Z komentovaného ustanovení, nelze zodpovědět otázku, zda pouhý fakt zadlužení má již být důvodem pro zůstavitele, aby vydědil nepominutelného dědice, nebo zda bude pro platné vydědění rozhodující, aby k zadlužení dědice došlo z jeho zavinění, např. proto, že hrál hazardní hry. Doslovné znění občanského zákoníku nasvědčuje spíše tomu, že rozhodující je objektivní fakt značného zadlužení dědice. Nemusí jít ani o předlužení dědice, aby byl dán důvod pro vydědění.
Zákon také neřeší, zda vydědění trvá, když zůstavitel vydědí dědice značně zadluženého v době sepsání prohlášení o vydědění, který dluh za života zůstavitele splatil. Rouček a Sedláček (Rouček, Sedláček, 1936, s. 442) uvádí, že důvod vydědění, který tu byl v době zřízení posledního pořízení a později odpadl, trvá. Z toho lze vyvodit, že by zůstavitel toto vydědění musel zrušit, aby jeho důsledky nenastaly.
Bude záležet na budoucí praxi, zda bude akceptován názor, že již prostý fakt zadlužení dědice je důvodem pro jeho vydědění. Tento názor vychází z dob, kdy zadluženost bývala poměrně nízká, lidé si báli půjčovat, mít dluh znamenalo svým způsobem hanbu, určitou dehonestaci dlužníka. Nyní je však zadlužena velká část populace, půjčky jsou běžné, nabízí je značné množství bank a jiných společností. Je tudíž možné, že vydědění z důvodu zadluženosti bude využíváno spíše v těch případech, kdy dlužník si způsobil zadlužení svým nezodpovědným chováním, např. při hazardu, rizikovém podnikání, trestnou činností, také v souvislosti se svojí marnotratností. Mělo by být přihlédnuto i k výši dluhů zatěžujících nepominutelného dědice a také k čemu byl použit výnos z půjčky. Také je třeba přihlédnout k zásadě, že se vydědění nemá podporovat a že by mohlo dojít i k zneužívání tohoto důvodu vydědění.
Je třeba také přihlédnout k závěru první věty, který podmiňuje oba důvody vydědění tím, že tu je obava, že se pro potomky vyděděného nezachová povinný díl. To je určitý ukazatel, k němuž by mělo být přihlédnuto. Dědic, který má třeba hypotéku na koupi bytu a řádně dluh splácí by právě z výnosu dědictví po zůstaviteli mohl dříve dluh uhradit a zanechat svým potomkům značný majetek v podobě nezatížené nemovitosti.
Zejména také budoucí judikatura stanoví určité podmínky, kdy bude využití takovéhoto důvodu vydědění přijatelné.
Marnotratný dědic
Marnotratnost nepominutelného dědice bude třeba v případě sporu posoudit spíše ze subjektivního hlediska, individuálně podle stavu jeho majetku, potřeb, postavení a také s přihlédnutím k jeho výdělku a jiným příjmům, což se od dědice k dědici mění. Rozhodující je počínání takového dědice, nevyžaduje se nutně, aby se marnotratnost již projevila ve značných ztrátách na jeho majetku, případně na jeho zadlužení. Marnotratnost může spočívat např. v tom, že dědic je závislý na požívání alkoholu, užívání psychotropních látek nebo na hráčské vášni, které třeba ani nedosahují intenzity odůvodňující omezení svéprávnosti tohoto dědice, avšak stojí jej značné finanční prostředky. Může jít také o bezhlavé, až chorobné nakupování věcí, často i nepotřebných, nákladných, luxusních věcí v takovém rozsahu, jenž není vůbec odůvodněn potřebami dědice a jeho rodiny, na jejichž nákup nemá dědic ani odpovídající příjmy. Může jít například o takzvané „žití nad poměry“, kdy dědic žije nákladným životem, na který evidentně nemá, spotřebovává na něj všechny své prostředky a ještě si stále půjčuje.
