MUZIKÁŘ, Martin. § 1707 [Více dědiců, kteří uplatnili výhradu soupisu]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023:
I. Více dědiců, kteří uplatnili výhradu soupisu
1
Více dědiců, kteří uplatnili výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele společně a nerozdílně podle § 1872 odst. 1, věřitel však může po každém z dědiců požadovat plnění jen do výše odpovídající dědickému podílu daného dědice, tedy do výše ceny jím nabytého dědictví (1707 2; srov. DZ k § 1703–1708, Gl. U. N. F. 2142; shodně Beck IV 1708 18, Brejlová 2014). Dědici jsou tedy povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho, avšak každý z nich jen do výše ceny nabytého dědictví. Věřitel může (se shora uvedeným omezením) požadovat plnění nebo jeho libovolnou část na všech dědicích, jen na některých nebo na kterémkoliv z nich.
II. Výše plnění, které může věřitel po dědici požadovat
2
Dikce § 1707 („do výše odpovídající jeho dědickému podílu“) je poněkud odlišná od § 1706 („do výše ceny nabytého dědictví“). Představme si situaci, kdy ze zákona dědí dva dědici, oba uplatní výhradu soupisu a uzavřou dohodu o rozdělení pozůstalosti, podle které majetek v obvyklé ceně 100 000 Kč nabývá dědic A a majetek v obvyklé ceně 900 000 Kč nabývá dědic B. Po skončení řízení o pozůstalosti osloví dědice A zůstavitelův věřitel s požadavkem na úhradu dluhu ve výši 200 000 Kč. Podle našeho názoru má dědic A povinnost tento dluh hradit pouze do výše ceny nabytého dědictví (§ 1706), tedy částkou 100 000 Kč (shodně Beck IV 1708 11), neboť pojem „dědický podíl“ je nutno vykládat tak, že může být vymezen i věcmi, tedy cenou věcí, které dědic z pozůstalosti nabyl (1494 11, 1500 4; srov. NS 21 Cdo 1517/2015 = Rc 15778), a nikoliv jen podílem (zlomkem) stricto sensu. Objevily se však i názory [WK IV (1. vydání) 1707 2], že dědic A by měl uhradit celou částku ve výši 200 000 Kč, neboť jeho dědický podíl činí při dvou zákonných dědicích 1/2, a je tedy povinen hradit zůstavitelovy dluhy až do výše 500 000 Kč. Tento čistě jazykový výklad však nelze podle našeho názoru upřednostnit před výkladem systematickým (vzájemná souvislost § 1706 a 1707), logickým a teleologickým (srov. § 2 odst. 1 in fine).
2. aktualizace (30. 4. 2023): Martin Muzikář
K názoru, že čistě jazykový výklad nelze upřednostnit před výkladem systematickým, logickým a teleologickým, srov. již shodně WK IV2 s. 590.
III. Více dědiců, z nichž někteří uplatnili a někteří neuplatnili výhradu soupisu
3
V případě, že někteří z dědiců výhradu soupisu uplatnili a jiní ji neuplatnili, použije se obdobně § 1704 (pro dědice, kteří výhradu soupisu neuplatnili) a § 1706 a 1707 (pro dědice, kteří výhradu soupisu uplatnili).
DRÁPAL, Ljubomír. § 1708 [Postih mezi spoludědici]. In: FIALA, Roman, DRÁPAL, Ljubomír a kol. Občanský zákoník IV. Dědické právo (§ 1475–1720). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 550–554, marg. č. 25:
I. Rozsah uspokojování věřitelů
1
Dědic, na něhož přešly dluhy zůstavitele a který je povinen uhradit také další pasiva pozůstalosti (srov. § 1701 a komentář k němu), je povinen uhradit pasiva pozůstalosti v plném rozsahu jednak tehdy, jestliže neuplatnil u soudu (soudního komisaře) v řízení o pozůstalosti výhradu soupisu, jestliže výslovně prohlásil u soudu (soudního komisaře) v řízení o pozůstalosti, že výhradu soupisu neuplatňuje, nebo jestliže nastala nevyvratitelná právní domněnka neuplatnění výhrady soupisu podle § 1676 odst. 1 věty první nebo podle § 176 odst. 2 věty třetí ZŘS (srov. též komentář k § 1676), jednak v případě, že dědic výhradu soupisu sice uplatnil, avšak její účinky se od počátku zrušily (k tomu, kdy se od počátku ruší účinky výhrady soupisu, srov. § 1681 a § 1688 odst. 1 a 2 a komentář k § 1681 a 1688). Stát, který nabyl dědictví z důvodu tzv. odúmrti, nehradí dluhy v plném rozsahu, neboť má ze zákona postavení dědice, kterému svědčí výhrada soupisu (§ 1634 odst. 2). Dluhy v plném rozsahu nehradí rovněž osoba pod zvláštní ochranou, a to za předpokladu, že soud nařídil soupis pozůstalosti „v zájmu“ této osoby (srov. § 1706 větu druhou); osobami pod zvláštní ochranou se rozumí – jak vyplývá z § 1685 odst. 2 písm. a) – osoby, které nejsou plně svéprávné (samozřejmě včetně osob nezletilých) nebo které jsou neznámé či nepřítomné, nebo právnické osoby veřejně prospěšné nebo zřízené ve veřejném zájmu.
2
Uplatnění výhrady soupisu představuje procedurální námitku, kterou dědic uplatňuje v řízení o pozůstalosti písemně nebo ústně do protokolu u soudu (soudního komisaře). Uplatnění této výhrady jinde nemá sledované právní následky. K tomu, aby nastaly (z pohledu dědice) její účinky, postačuje její uplatnění; není významné, zda skutečně byl nařízen a proveden soupis, popřípadě proč k tomu nedošlo, jakož ani to, že byl nahrazen seznamem pozůstalostního majetku vyhotoveným správcem pozůstalosti a potvrzeným všemi dědici nebo společným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku, popřípadě že nebyla za řízení provedena žádná zákonem předepsaná opatření ke zjištění stavu pozůstalostního majetku. Uvedené zřejmě platí u osoby pod zvláštní ochranou; nařízením soupisu pozůstalosti se z pohledu § 1706 věty první rozumí rovněž jeho nahrazení seznamem pozůstalostního majetku vyhotoveným správcem pozůstalosti a potvrzeným všemi dědici nebo společným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku (§ 1687).
3
Z hlediska povinnosti dědice uhradit dluhy zůstavitele v plném rozsahu tedy nemůže být významné ani to, že nebyl proveden soupis majetku, který byl nařízen z některého z důvodů uvedených v § 1685. Nařízení a provedení soupisu nemá samo o sobě žádný vliv na rozsah, v jakém jsou dědici povinni hradit zůstavitelovy dluhy a jiná pasiva pozůstalosti; ten, komu nesvědčí výhrada soupisu, vždy hradí dluhy zůstavitele a ostatní pasiva pozůstalosti v plném rozsahu.
4
Při zcizení dědictví vstupuje nabyvatel do práv a povinností náležejících k pozůstalosti (srov. § 1714 odst. 1 větu druhou a komentář k § 1714). Uplatnil-li dědic řádně a včas výhradu soupisu, svědčí výhrada soupisu také nabyvateli, který dědictví (dědické právo) získal smlouvou o zcizení dědictví. V případě, že dědic neuplatnil výhradu soupisu, může tak učinit nabyvatel jen tehdy, jestliže „původnímu“ dědici dosud neuplynula zákonná nebo prodloužená lhůta podle § 1675.
5
Dědici jsou povinni hradit zůstavitelovy dluhy a ostatní pasiva pozůstalosti až v době následující po právní moci usnesení o dědictví; do té doby uspokojuje věřitele ten, kdo spravuje pozůstalost, a to výlučně z majetku, který patří do pozůstalosti (srov. § 1703 a komentář k němu). Domáhá-li se věřitel uspokojení své pohledávky až po skončení řízení o pozůstalosti po dědicích, uplyne mu promlčecí doba u jeho práva nejdříve za šest měsíců ode dne, kdy nabylo právní moci usnesení o dědictví (srov. § 643 odst. 1 a komentář k § 643).
II. Výhrada soupisu
6
Výhrada soupisu náleží v první řadě jen dědici, který ji řádně a včas uplatnil písemně nebo ústně do protokolu u soudu nebo soudního komisaře v řízení o pozůstalosti nebo kterému ji přiznává zákon, i když nebyla uplatněna. Ze zákona požívají výhody výhrady soupisu dědici, kteří jsou osobami pod zvláštní ochranou, a to za předpokladu, že soud nařídil soupis pozůstalosti v jejich zájmu (§ 1706 věta druhá), a stát, který dědictví nabyl jako tzv. odúmrť.
7
Osobami pod zvláštní ochranou se rozumí – jak vyplývá z § 1685 odst. 2 písm. a) – osoby, které nejsou plně svéprávné nebo které jsou neznámé či nepřítomné, nebo právnické osoby veřejně prospěšné nebo zřízené ve veřejném zájmu (k tomu blíže srov. komentář k § 1685). Nařídil-li soud usnesením soupis pozůstalosti výlučně z důvodu uvedeného v § 1685 odst. 2 písm. a) nebo byl-li tento důvod jednou z příčin, proč soud nařídil soupis pozůstalosti, popřípadě byl-li soupis z tohoto důvodu nahrazen seznamem pozůstalostního majetku vyhotoveným správcem pozůstalosti a potvrzeným všemi dědici nebo společným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku, má dědic, který je osobou pod zvláštní ochranou, z hlediska povinnosti hradit dluhy zůstavitele a ostatní pasiva pozůstalosti stejné právní postavení jako dědic, který uplatnil u soudu (soudního komisaře) výhradu soupisu.
8
Výhrada soupisu svědčí dědici, který ji uplatnil nebo kterému svědčí ze zákona, protože je osobou pod zvláštní ochranou, jen jestliže nedošlo ke zrušení účinků výhrady soupisu od počátku; k tomu, kdy se od počátku ruší účinky výhrady soupisu, srov. § 1681 a § 1688 odst. 1 a 2 a komentář k § 1681 a 1688. Stát, kterému svědčí výhrada soupisu, protože nabyl dědictví jako tzv. odúmrť, výhodu výhrady soupisu nemůže pozbýt.
9
To, zda byl naplněn některý z předpokladů, v důsledku kterého se ruší účinky výhrady soupisu od počátku, uvedených v § 1681 a § 1688 odst. 1 a 2, soud v řízení o pozůstalosti zásadně neřeší. Důvody, pro které se ruší účinky výhrady soupisu od počátku, sice nastávají – jak vyplývá z § 1681 a § 1688 odst. 1 a 2 – vždy ještě v průběhu řízení o pozůstalosti, najevo však mohou vyjít (být prokázány) často dlouho po jeho skončení; ke zrušení účinků výhrady soupisu dochází bez ohledu na to, jak dlouhá doba uplynula od naplnění předpokladů uvedených v § 1681 a § 1688 odst. 1 a 2 a kým a jak byly tyto důvody zjištěny.
10
Okolnost, zda dědici vskutku svědčí výhrada soupisu, má v řízení o pozůstalosti význam jen ojediněle, například při uplatnění práva na náhradu nákladů při splnění odkazů a na odměnu podle § 1630, na poměrné snížení odkazů podle § 1631 nebo při rozhodování o návrhu dědice na nařízení likvidace pozůstalosti; v těchto případech soud v řízení o pozůstalosti ke zrušení účinků výhrady soupisu přihlédne, jen jestliže vyšlo nepochybně najevo, samostatné dokazování však v tomto směru neprovádí.
11
To, zda dědici svědčí výhrada soupisu, má právní význam především tehdy, brání-li se prostřednictvím této výhrady požadavkům věřitelů na úhradu dluhů zůstavitele a dalších pasiv pozůstalosti v rozsahu přesahujícím cenu nabytého dědictví, což přichází v úvahu zejména v občanském soudním řízení, v němž se věřitel domáhá zaplacení své pohledávky, nebo v řízení o výkon rozhodnutí (exekučním řízení), ve kterém věřitel vymáhá splnění své vykonatelné pohledávky. V těchto řízeních dědic tvrdí a prokazuje, že v řízení o pozůstalosti řádně a včas uplatnil výhradu soupisu, popřípadě že byly splněny předpoklady pro výhradu soupisu ze zákona, a žalující (vymáhající) věřitel, který účinky výhrady soupisu u dědice neuznává, je povinen tvrdit a prokázat, že nastal důvod, pro který se účinky výhrady soupisu od počátku zrušily.
III. Úhrada dluhů dědicem, kterému svědčí výhrada soupisu
1.
Výše ceny nabytého dědictví
12
Dědic, kterému svědčí výhrada soupisu, je povinen uhradit dluhy zůstavitele a ostatní pasiva pozůstalosti „pro viribus hereditas“, tedy nejen z dědictví, ale i ze všeho svého ostatního majetku. Na úhradu dluhů zůstavitele a ostatních pasiv pozůstalosti však není povinen vynaložit více, než kolik činí obvyklá cena nabytého dědictví, nestanoví-li zákon jinak (srov. § 1713 a komentář k němu).
13
Výše ceny nabytého dědictví se odvíjí od majetku, který byl na základě výsledků předběžného šetření, soupisu pozůstalosti, seznamu pozůstalostního majetku, společného prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku, údajů dědiců nebo jiných poznatků zařazen do aktiv pozůstalosti (§ 172 ZŘS), a od jeho ocenění ke dni smrti zůstavitele, které bylo provedeno pro účely určení obvyklé ceny aktiv pozůstalosti (§ 180 a 181 ZŘS). K majetku, který tvoří aktiva pozůstalosti, se připočte to, co se započítává na povinný díl podle § 1660 a 1661 a co se započítává na dědický podíl podle § 1663 a 1664, a zohlední se zatíženost přednostními a jiným odkazy. Ukáže-li se však, že zůstaviteli patřil ještě další majetek, k němuž se v řízení o pozůstalosti a při projednání pozůstalosti pro jeho spornost nepřihlíželo nebo který v řízení o pozůstalosti (dosud) nevyšel najevo, nebo bude-li prokázáno, že ocenění zůstavitelova majetku v řízení o pozůstalosti neodpovídá jeho skutečné hodnotě (že majetek byl „podhodnocen“ či „nadhodnocen“), upraví se cena nabytého dědictví (ke dni smrti zůstavitele) tak, aby odpovídala všem rozhodným okolnostem, tedy i s přihlédnutím k novým poznatkům. Popsaným postupem lze stanovit výši ceny nabytého dědictví u každého dědice, jemuž svědčí výhrada soupisu, samostatně v každém občanském soudním nebo jiném řízení (nalézacím nebo vykonávacím), v němž je – z hlediska uplatněné výhrady soupisu – významná.
14
Cena nabytého dědictví vyjadřuje u jednotlivých dědiců výši jejich dědického podílu, významnou obzvláště z hlediska § 1707.
2.
Způsob uspokojování věřitelů, nepostačuje-li cena nabytého dědictví k úhradě všech dluhů
15
Nepostačuje-li cena dědictví nabytého dědicem, kterému svědčí výhrada soupisu, k plnému uspokojení všech zůstavitelových dluhů a ostatních pasiv pozůstalosti, nemůže dědic uspokojit některé věřitele (například podle pořadí, v jakém se domáhali uspokojení, podle výběru dědice nebo na základě dohody s některými věřiteli) a ostatním odmítnout plnění s odůvodněním, že výše ceny nabytého dědictví tím již byla vyčerpána. Z § 1713 lze (i přes málo srozumitelnou a nepřesnou formulaci) dovodit, že dědic je povinen, nepostačuje-li cena nabytého dědictví k uspokojení všech věřitelů, každému z věřitelů poskytnout takové plnění, jaké by obdržel, kdyby byla nařízena likvidace pozůstalosti a kdyby byli věřitelé uspokojováni podle pravidel platných v likvidaci pozůstalosti. Dědic při uspokojování věřitelů musí postupovat podle skupin uvedených v § 273 ZŘS a nejprve uspokojit dluh odpovídající pohledávce nákladů zůstavitelova pohřbu a opatření pohřebiště (samozřejmě jen tehdy, nebyl-li uhrazen z pozůstalosti, poté (po jeho plné úhradě) dluh odpovídající pohledávce na odměně a náhradě hotových výdajů osob, které za řízení o pozůstalosti vykonávaly správu pozůstalosti, poté (po plné úhradě dluhů z obou předcházejících skupin) dluh odpovídající pohledávce výživného a nakonec (po úhradě dluhů ze všech předcházejících skupin) ostatní dluhy; kdyby nepostačovala cena nabytého majetku k úhradě všech dluhů ze stejné skupiny, hradí se jednotlivé dluhy patřící do téže skupiny poměrně.
16
V případě, že byla v průběhu řízení o pozůstalosti nařízena (na návrh některého z dědiců, kterému svědčí výhrada soupisu pozůstalosti, nebo toho, kdo spravoval pozůstalost) tzv. konvokace věřitelů, je třeba věřitele rozdělit na ty, kteří se ve lhůtě u soudu (soudního komisaře) řádně přihlásili nebo se pokládají za přihlášené (za ně se považují věřitelé, o jejichž pohledávce dědic věděl, a věřitelé pohledávek zajištěných zástavním právem nebo jiným věcným právem), a na ostatní, kteří se nepřihlásili. Podle skupin se nejprve uspokojí přihlášení (ohlášení) věřitelé a ostatním věřitelům může dědic plnit, jen jestliže byli plně uspokojeni (ve všech skupinách) přihlášení (ohlášení) věřitelé.
17
Kdyby dědic postupoval při uspokojování zůstavitelových věřitelů odlišně (a některé z věřitelů proto plněním „zvýhodnil“ na úkor jiných), je povinen „poškozeným“ věřitelům poskytnout plnění v takovém rozsahu, v jakém by ho (jinak) obdrželi, kdyby byla nařízena likvidace pozůstalosti a kdyby byli uspokojováni při likvidaci pozůstalosti, a to i kdyby dědic měl na úhradu zůstavitelových dluhů a jiných pasiv pozůstalosti celkově vynaložit více, než kolik činí cena jím nabytého dědictví.
3.
Plnění ze zajištění dluhů třetích osob
18
Dluh, který byl zajištěn majetkem patřícím do pozůstalosti (zejména na základě zástavního práva, zadržovacího práva nebo smlouvy o zajišťovacím převodu práva), může být i po smrti zůstavitele a po skončení řízení o pozůstalosti uspokojen ze zajištění (ze zástavy, ze zadržené věci nebo z převedeného práva), požadoval-li věřitel důvodně realizaci zajištění. Dědici, který nabyl zůstavitelův majetek sloužící k zajištění dluhu, se hodnota k zajištění použitého majetku, který byl zpeněžen (a z výtěžku zpeněžení byl uspokojen věřitel) zahrne (až do výše potřebné k uspokojení věřitele) do celkové ceny jím nabytého dědictví vždy přednostně a podle jednotlivých skupin. Takový dědic uspokojuje další věřitele jen co do zbytku ceny nabytého dědictví; uvedené platí obdobně, jestliže dědic plněním ze svého způsobil zánik zajišťovacích práv váznoucích na zděděném majetku.
4.
Plnění dluhů při odloučení pozůstalosti
19
Rozhodl-li soud usnesením o odloučení pozůstalosti nebo její části (srov. § 1709 a § 152 ZŘS a komentář k § 1709), může se věřitel, který odloučení navrhl, domáhat splnění dluhu jen vůči dědici, který nabyl „odloučený“ majetek jako dědictví, a pouze z majetku, kterého se odloučení týká; i když jde o dědice, kterému svědčí výhrada soupisu, není tu významné, jaká je výše ceny nabytého dědictví (dědického podílu), na druhé straně je ovšem třeba cenu „odloučeného majetku“ použitého k uspokojení věřitele zahrnout do rámce, v jakém je povinen hradit dluhy zůstavitele a ostatní pasiva pozůstalosti dědic, kterému svědčí výhrada soupisu. Uspokojení věřitele z ostatního dědicova majetku je vyloučeno (srov. § 1710 a komentář k němu).
IV. Vztahy mezi spoludědici
1.
Solidarita
20
Zanechal-li zůstavitel více dědiců, kterým bylo usnesením o dědictví potvrzeno nabytí dědictví, přecházejí zůstavitelovy dluhy na všechny dědice; všichni dědici zůstavitele jsou také povinni hradit ostatní pasiva pozůstalosti.
21
Ve vztahu k věřitelům jsou dědici zavázáni společně a nerozdílně (§ 1704 věta druhá a § 1707). Znamená to (mimo jiné), že všichni dědici jsou povinni „plnit jeden za všechny a všichni za jednoho“, že věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část po všech dědicích nebo jen po některém z nich anebo po kterémkoli z dědiců, že zvláštní ujednání věřitele s jedním z dědiců nepůsobí vůči ostatním dědicům a že prodlením věřitele vůči jednomu z dědiců nastává jeho prodlení vůči ostatním dědicům (srov. § 1872 odst. 1, § 1873 a 1874).
22
Dědic, kterému svědčí výhrada soupisu, je povinen uhradit zůstavitelovy dluhy a jiná pasiva pozůstalosti společně a nerozdílně se všemi ostatními dědici (spoludědici), aniž by bylo významné, zda jim (všem nebo jen některým) svědčí výhrada soupisu. Výhrada soupisu se u dědice projeví jen tím, že věřitelé po něm nemohou požadovat a dědic není povinen platit věřitelům více, než kolik činí cena jím nabytého dědictví (dědického podílu).
2.
Vypořádání mezi spoludědici
23
Protože více dědiců je povinno hradit zůstavitelovy dluhy a jiná pasiva pozůstalosti společně a nerozdílně, řídí se jejich vzájemné vztahy stejnými pravidly, jaká platí u dlužníků zavázaných společně a nerozdílně (srov. § 1875 a 1876 a komentář k nim), nevyplývá-li z povahy vztahů mezi spoludědici něco jiného.
24
Znamená to mimo jiné, že podíly jednotlivých dědiců na všech zůstavitelových dluzích a jiných pasivech pozůstalosti se v jejich vzájemných vztazích odvíjejí od poměru, v jakém na základě pravomocného usnesení o dědictví nabyli dědictví podle dědických podílů nebo při rozdělení dědictví mezi více dědiců; u dědiců, kterým svědčí výhrada soupisu, je pro určení jejich podílu na zůstavitelových dluzích a jiných pasivech pozůstalosti rovněž významná cena jimi nabytého dědictví. V případě, že věřitel uplatní proti některému dědici více, než kolik odpovídá jeho podílu na tomto dluhu, dědic o tom vyrozumí ostatní dědice a má právo po nich požadovat, aby splnili dluh podle podílů, které na ně připadají, nebo aby ho jinak v tomto rozsahu zbavili povinnosti hradit dluh. Dojde-li k tomu, že dědic zaplatí věřiteli na úhradu dluhu více, než kolik činí jeho podíl, náleží mu od ostatních dědiců náhrada; podíl, který některý z ostatních dědiců nemůže splnit, se poměrně rozvrhne na všechny ostatní dědice.
25 V případě, že jednotlivý dluh byl ve smyslu § 1699 odst. 1 přidělen jen jednomu nebo některým z více dědiců, aniž by se takové přidělení dotklo práv věřitele (srov. komentář k § 1699), jsou dědici rovněž vůči věřiteli zavázáni společně a nerozdílně. V jejich vzájemných vztazích se ovšem vychází z toho, že jde o dluh, jenž náleží jen dědicům, kterým byl přidělen. Poskytne-li tedy věřiteli plnění dědic, který nebyl ve smyslu § 1699 odst. 1 zavázán jej splnit, náleží mu od dědiců, jimž byl dluh přidělen, náhrada za poskytnuté plnění v celém rozsahu.
DVOŘÁK, J., FIALA, J., ŠEŠINA, M., ŠVESTKA, J., WAWERKA, K. Občanský zákoník: Komentář, Svazek IV, (§ 1475-1720). [Systém ASPI]. Wolters Kluwer [cit. 2023-8-11]. ASPI_ID KO89_d2012CZ. Dostupné z: www.aspi.cz. ISSN 2336-517X:
Obecně
V § 1707 obč. zák. je upravena situace, kdy dědí více dědiců, kteří uplatnili právo na výhradu soupisu, případně když někteří toto právo uplatnili a jiní nikoli. I když je odpovědnost obou skupin dědiců solidární, lze po dědici, který výhradu soupisu uplatnil, požadovat plnění jen do výše odpovídající jeho dědickému podílu, přesněji řečeno do výše odpovídající ceně jeho dědického podílu.
Ustanovení § 185 odst. 1 z. ř. s. rozděluje případy projednání pozůstalosti na ty, v nichž došlo pouze k určení dědických podílů bez rozdělení pozůstalosti, a na případy, ve kterých bylo provedeno rozdělení pozůstalosti a kdy souhrn obvyklých cen veškerého majetku nabytého dědicem z pozůstalosti představuje jeho dědický podíl.
Nabízí se otázka, zda dědici odpovídají věřiteli do výše ceny dědických podílů, které jim náleží po provedeném rozdělení pozůstalosti, nebo do výše ceny dědických podílů, jež jim připadaly ze zákona nebo ze závěti před rozdělením pozůstalosti. Jejich cena se totiž může lišit a tím dojde i ke změně odpovědnosti dědiců za dluhy. Lze říci, že pro odpovědnost za dluhy je rozhodná velikost dědického podílu, k němuž bylo dědici potvrzeno nabytí dědictví.
Podle § 1872 odst. 1 obč. zák. platí, že je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků.
Z komentovaného ustanovení vyplývá, že jakmile úhrada dluhů dosáhne u dědice, který uplatnil výhradu soupisu, výše ceny jeho dědického podílu, nemůže po něm věřitel žádat více a musí se obrátit na další dědice.
Příklad výpočtu při výhradě soupisu
Celková cena pozůstalosti činí 400 000 Kč. Nabude-li dědic, který uplatnil výhradu soupisu, například podíl na pozůstalosti ve výši jedné čtvrtiny, odpovídá za celý dluh společně a nerozdílně se všemi ostatními dědici, kteří právo na výhradu soupisu neuplatnili, jeho odpovědnost je pouze omezena cenou jeho dědického podílu, tj. 100 000 Kč, více od něj věřitel nemůže žádat.
Pokud tedy činí dluh 120 000 Kč a hodnota dědického podílu dědice, který si vyhradil soupis, činí 100 000 Kč, dědicvěřitel může vůči tomuto dědici uplatnit svoji pohledávku do této výše a s jejím zbytkem, 20 000 Kč, se musí obrátit na ostatní dědice.
Pokud by pohledávka věřitele činila např. 90 000 Kč a věřitel by ji uplatnil vůči tomuto dědici celou, byl by úspěšný a nemusel by žádat od ostatních dědiců nic.
Pokud by byl mezi dědici dědic, který výhradu soupisu neuplatnil, mohl by věřitel vůči němu uplatnit celou pohledávku 120 000 Kč.
Odpovědnost dědiců, kterým zůstane dědické právo, avšak z pozůstalosti nezískají žádný majetek
Je třeba počítat také s tím, že dědici jsou uzavírány i takové dohody o rozdělení pozůstalosti podle § 1693 či § 1694 a násl. obč. zák., kterými dědici přenechají celé dědictví jednomu nebo několika z nich, sami z dědictví nic nežádají, ani výplatu svých dědických podílů v penězích, a zůstane jim v podstatě zachováno pouze dědické právo (§ 1475 odst. 1).
V tomto případě je však také otázkou odpovědnost dědice, který z pozůstalosti nic nenabyl, za dluhy zůstavitele. Pokud neuplatnil výhradu soupisu, odpovídá za dluhy v plném rozsahu. Pokud výhradu soupisu uplatnil a nic z pozůstalosti nenabyl, lze říci že za dluhy neodpovídá. Pokud však budou splněny podmínky dané § 589 a násl. obč. zák., bude se věřitel moci dovolat neúčinnosti tohoto právního jednání.
Pro regres mezi dědicem, který z dědictví nic nenabyl a uhradil věřiteli dluh zůstavitele, a dědici, kteří převzali celou pozůstalost, bude platit především jejich dohoda, která může být součástí dohody o rozdělení pozůstalosti. K tomu viz komentář k § 1708.
Dohodu dědiců, dle které přenechají celé dědictví jednomu nebo několika z nich, sami z dědictví nic nežádají a zachovají si pouze dědické právo, je třeba odlišit od dohody, kterou dědic přenechá spoludědici nebo spoludědicům svůj podíl z pozůstalosti, avšak nechá si jej vyplatit v penězích částkou, která nemusí být rovna jeho hodnotě. Takový dědic zůstal také dědicem, vyplacená částka představuje jeho dědický podíl, úměrně tomu se sníží dědický podíl dědice, který vyplácel dědický podíl. Odpovědnost dědice, pokud uplatnil výhradu soupisu, se bude odvíjet od výše jemu vyplacené částky (dědického podílu).
