Rozsudek Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 29 C 162/2019, ze dne 31. 3. 2022:
Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení soud dospěl k následujícím závěrům. Podle názoru soudu bylo v řízení prokázáno, že zůstavitel sepsal předmětnou závěť a učinil toto právní jednání v duševní poruše, která jej činila neschopného k takovému právnímu jednání. Při právním posouzení soud vyšel z konstantní soudní judikatury, kdy vyšel z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 1. 2018 sp. zn. 21 Cdo 5196/2016, v tomto rozhodnutí bylo rozhodováno ještě dle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013, nicméně tato judikatura je nepochybně použitelná i pro předmětnou věc, kdy ustanovení § 38 odst. 2 obč. zák. zcela odpovídá současné právní úpravě v § 581 o. z., který je citován shora. Z uvedeného rozhodnutí se podává, že k posouzení neplatnosti závěti učiněné v duševní poruše postačí, aby ovládací a rozpoznávací schopnosti zůstavitele byly podstatně sníženy, tudíž nemusejí být zcela vymizelé. Z provedeného dokazování nepochybně vyplynulo, že zůstavitel sepsal předmětnou závěť ve stavu vylučujícím možnost posoudit následky jeho jednání i celou situaci ovládnout, jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti byly sníženy podstatným způsobem, za této situace nelze učinit jiný závěr, než že právní jednání, kterým zůstavitel předmětnou závěť učinil, je neplatné. S ohledem na tento závěr byla žaloba žalobce v celém rozsahu zamítnuta.
