Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 NSCR 24/2023, ze dne 31. 7. 2023:
a) Označení funkce „správce dědictví“ není součástí označení účastníka řízení, byla-li správcem dědictví ustanovena fyzická osoba, označuje se – je-li účastníkem řízení – stejně, jak se označují fyzické osoby. Správce dědictví se může stát účastníkem občanského soudního řízení toliko ve vztahu k majetku zůstavitele, a to byl-li majetek zůstavitele předmětem sporu.
b) Výkon funkce správce dědictví sice vyžaduje „aktivní postoj k majetku zůstavitele“, avšak směřující jen k tomu, aby byl majetek patřící do dědictví řádně zabezpečen, zejména proti poškození nebo ztrátě. Nakládání se zůstavitelovým majetkem nebo jiná opatření, která přesahují rámec obvyklého hospodaření, zjevně nepředstavují úkony, které by byly nezbytné k uchování majetku náležejícího do dědictví; k takovým úkonům správce dědictví není oprávněn, i kdyby k nim měl svolení soudu.
Srov. dále též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2016, sp. zn. 23 Cdo 862/2016 (ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 4. října 2016, sp. zn. II. ÚS 2052/16), ze dne 7. srpna 2017, sp. zn. 21 Cdo 692/2017, ze dne 13. června 2019, sp. zn. 20 Cdo 2356/2018, ze dne 26. května 2021, sp. zn. 20 Cdo 1294/2021, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. února 2015, sp. zn. 29 Cdo 1364/2013, která byla vydána v (nalézacích a exekučních) řízeních, jejichž předmětem byly pohledávky insolvenčního navrhovatele a T. M. za dlužnicí.
