Rozsudek Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 20 C 93/2022, ze dne 12. 12. 2022:
Zůstavitel se snažil dosáhnout co nejnižšího výživného, ale o úpravu styku rozhodnutím soudu se nepokusil. Dítěti ve věku čtrnáct až osmnáct let nelze klást za vinu, že samo od sebe nekontaktuje svého rodiče, který s ním nežije, přičemž sám tento rodič o styk aktivně neusiluje, a to tím pokud je dítě negativně ovlivněno pečujícím rodičem. Dítě nelze považovat za osobu dospělou s průměrným rozumem, která se dokáže obrnit proti protichůdným postojům spolužijící blízké osoby, stát si za svým názorem a dožadovat se jej, a to ještě vůči osobě (rodiči), který tomuto dítěti výlučně poskytuje zázemí a vychovává jej. Postoj matky žalobkyně k zůstaviteli nebo výdělkové poměry zůstavitele v době nzletilosti žalobkyně o jejich vztahu nic nevypovídají. V období kolem 20 let žalobkyně tak byl jejich vztah podstatně narušen absencí kontaktu z důvodů na straně zůstavitele. Proto nelze ani žalobkyni upřít případný pocit ukřivděnosti, který se mohl projevit při telefonickém pozvání na svatbu. Bez ohledu na formu pozvání na svatbu bylo pro soud podstatné, že zůstavitel na svatbu žalobkyně nepřišel. Je zřejmé, že obnova takto narušeného vztahu mezi osobami, které se prakticky neznají, by byla obtížná a obnášela by těžkosti. Nicméně nelze žalobkyni upřít vstřícný krok a zároveň nelze než považovat odmítnutí pozvání ze strany otce za nevyvinutí dostatečné snahy k nápravě vztahu. Na uvedeném by nic neměnilo, i kdyby se zůstavitel pokusil o osobní předání daru k osmnáctinám a žalobkyně by jej odkázala na zaslání daru poštou. Jak již bylo shora uvedeno, případný pocit ukřivděnosti žalobkyně by byl pochopitelný po letech nedostatečné snahy o kontakt ze strany zůstavitele ve významném období dospívání, a to za současného brojení proti zvyšování výživného. Bylo proto právě z větší části na zůstaviteli, aby vynaložil dostatečné úsilí za účelem nápravy vzájemného vztahu, jestli by o to skutečně stál.
