Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1994/2023, ze dne 19. 12. 2023:
Z ustanovení § 79 odst. 1 věty druhé a třetí o. s. ř. vyplývá, že žalobce musí v žalobě označit účastníky řízení tak, aby bylo nepochybné, kdo je účastníkem řízení, aby ho nebylo možné zaměnit s někým jiným (s jinou osobou), a aby s ním soud mohl jednat. Fyzickou osobu je třeba jako účastníka řízení označit v prvé řadě jménem a příjmením, které fyzická osoba užívá na základě zápisu v knize narození nebo jiných rozhodných skutečností (uzavření manželství, rozhodnutí o povolení změny jména nebo příjmení apod.); údaj o jménu (popřípadě jménech) a příjmení musí být uveden přesně v takové podobě (znění), která odpovídá těmto skutečnostem. Neurčitým podáním, pokud jde o označení účastníka řízení, je např. podání obsahující natolik nedostatečné označení účastníků řízení, které neumožňuje jejich přesnou identifikaci. Přesnou identifikaci účastníka obvykle neumožňuje také jeho označení původním jménem, názvem nebo obchodní firmou, a nikoliv jménem, názvem nebo obchodní firmou, které fyzické nebo právnické osoby v době podání v souladu se zákonem používají. Ovšem jen takové označení účastníků řízení v žalobě, které neumožňuje jejich přesnou identifikaci, představuje nedostatek náležitosti žaloby, který brání pokračování v řízení (srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 9. 1993, sp. zn. 6 Cdo 14/93, publikované v časopisu Právní rozhledy, č. 2/1994, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 4. 1996, sp. zn. 4 Cmo 240/96, publikované v časopisu Soudní rozhledy, č. 5/1996, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2989/2013, jakož i Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 275, 500). Pokud by účastník neznámého pobytu nebyl blíže označen, a to údaji umožňujícími jeho identifikaci a nezaměnitelnost s jinou osobou, nemohly by se uplatnit subjektivní účinky právní moci rozhodnutí (§ 159a odst. 1 o. s. ř.) a tudíž by rozsudek vůči tomuto „účastníkovi“ neměl žádné účinky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2006, sp. zn. 22 Cdo 550/2006, publikované v časopisu Soudní rozhledy, č. 1/2007; toto a veškerá dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu dostupná na www.nsoud.cz). Má-li podání vady, je soud zpravidla povinen vyzvat účastníky postupem podle § 43 o. s. ř. k jejich odstranění.
Není-li znám zůstavitelův dědic, judikatura soudů již dříve připouštěla možnost, že žalobu lze podat proti „neznámému dědici zůstavitele“ a že „neznámému dědici zůstavitele“ mohl být v občanském soudním řízení ustanoven opatrovník (srov. například rozbor a zhodnocení „K některým otázkám ochrany vlastnictví nemovitostí a řešení vztahů mezi vlastníky sousedících pozemků“, uveřejněné pod č. 65/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Obdobné závěry učinila novější judikatura, dovodila-li, že věřitel může podat žalobu proti neznámému dědici zemřelého (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 29 Odo 751/2006, které bylo uveřejněno pod č. 89/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo že věřitel může uplatnit svou pohledávku žalobou u soudu podanou proti „neznámému dědici“ zemřelého dlužníka, jestliže za řízení o dědictví nebo jinak dosud nebylo objasněno, jaké zůstavitel zanechal dědice (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 21 Cdo 5145/2007, které bylo uveřejněno pod č. 70/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Stejně tak, není-li znám dědic spoluvlastnického podílu zemřelého podílového spoluvlastníka, je přípustné, aby žaloba o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví byla podána proti jeho neznámému dědici (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4947/2008, které bylo uveřejněno pod č. 87/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).
V řešené věci žalobkyně označila v žalobě na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví jako žalované T. P. a neznámé dědice po T. P., která je v katastru nemovitostí spolu s žalobkyní zapsána jako spoluvlastnice pozemku navrženého k vypořádání. Takovému postupu žalobkyně z hlediska náležitostí žaloby nic nebránilo a i shora označená judikatura Nejvyššího soudu jej výslovně připouští. Přesto odvolací soud ve vztahu k neznámým dědicům po zemřelé T. P. řízení zastavil pro nedostatečné označení žalované strany.
