Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 743/2024, ze dne 15. 4. 2024:
Předmětem tzv. dodatečného projednání dědictví (ve smyslu ustanovení § 175x zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „OSŘ“) nemůže být majetek zůstavitele, který již byl projednán v původním (dřívějším) dědickém řízení, a že dodatečné projednání dědictví neslouží (a nemůže sloužit) k nápravě „chyb“ původního dědického řízení a nelze v něm proto měnit „pravomocné výsledky“ původního dědického řízení; dále také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 30 Cdo 839/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 88, ročník 2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 21 Cdo 3642/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 24 Cdo 1957/2021], jakož i právní literaturou (srov. např. Šešina, M., Muzikář, L., Dobiáš, P. Dědické právo. Praktická příručka. Praha: Leges, 2019, str. 677), a není důvod, aby rozhodná právní otázka „dodatečně“ najevo vyšlého majetku byla (i v poměrech nové právní úpravy dodatečného projednání pozůstalosti) posouzena jinak.