Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 1310/2023, ze dne 23. 1. 2024:
Smyslu a účelu ustanovení § 42 odst. 1 z. o. k. odpovídá takový výklad, který považuje za „dědice“ zůstavitele každého (všechny osoby, popřípadě stát), komu z pozůstalosti připadl (podle výsledku projednání a vypořádání pozůstalosti nebo z jiného důvodu) podíl zůstavitele ve společnosti s ručením omezeným; tímto „dědicem“ se tedy rozumí i stát, kterému byl podíl ve společnosti s ručením omezeným v souvislosti se zastavením řízení o pozůstalosti vydán jako zůstavitelův majetek bez hodnoty nebo majetek zůstavitele jen nepatrné hodnoty. Osoba, jíž je vydáván majetek bez hodnoty nebo nepatrné hodnoty, tak nabývá, nestanoví-li společenská smlouva jinak, i podíl v obchodní korporaci, aniž by pak odpovídala za závazky zůstavitele.
