Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 1125/2024, ze dne 30. 5. 2024:
Podle již (dlouho) ustálené judikatury soudů (srov. například právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1923/2007, které bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 90, ročník 2008) je smyslem a účelem ustanovení § 175e o. s. ř. to, aby mohla být v řízení o dědictví učiněna taková neodkladná opatření, která by v zájmu dědiců nebo v obecném zájmu vyloučila možnost poškození nebo ztráty majetku zůstavitele; smyslem a účelem tohoto ustanovení není, aby v řízení o dědictví řešil spor dědiců o tom, jak mají užívat věc patřící do dědictví. Zvláštní právní úprava tzv. neodkladných opatření podle ustanovení § 175e o. s. ř. a povaha řízení o dědictví jako soudního nesporného řízení vylučují, aby soud v řízení o dědictví vydával předběžná opatření podle ustanovení § 74 a násl. o. s. ř. Soud v řízení o dědictví nemůže rozhodovat o tom, jak má být majetek patřící o dědictví užíván, a proto nesmí vydávat ani taková tzv. neodkladná opatření ani předběžná opatření, kterými by některému z dědiců umožňoval nebo zakazoval takový majetek užívat.
